Dohody prý mají být plněny. Je třeba říct, že se jednalo o opravdu neuvážený slib Sobotkovy vlády, která v okamžiku jakési duševní krize svého předsedy a také ministra obrany odsouhlasila, že ČR během relativně krátké doby, tedy do poloviny 20. let, bude vynakládat na vojenské výdaje ze státního rozpočtu ekvivalent 2% HDP. Přitom ještě nedávno ČR měla v ročních státních rozpočtech na obranu vyčleněno necelých 50 mld. Kč. V roce 2024 by to již mělo být 130 mld. Kč. Co je ale moc, to je příliš.

Pokud by se vyházely peníze z okna naprosto neúčelně na zbrojení a v takových objemech, pak by samozřejmě nebylo na potřebnější věci. Na platy učitelů, na penze důchodců, na platy policistů, hasičů a zdravotníků (Tedy mám na mysli na jejich trvalé navyšování, jak vláda přislíbila a jak si to jistě všichni přejeme.). A nejde jen o platy a důchody. Potřebujeme dávat velké peníze na vědu a výzkum, na podporu rodin s dětmi, ale také třeba na ochranu kulturních památek, na výstavbu dálniční sítě a vysokorychlostních železnic atd. atd.

Pokud strany české pravice, tuto zatím úvahu vicepremiéra Hamáčka a zatím pozitivní neutralitu v této věci premiéra Babiše, chtějí napadat, měly by říct, které programy by vláda měla seškrtat. Respektive, které programy a rozpočtové kapitoly státního rozpočtu seškrtají oni, pokud se z božího dopuštění jednou dostanou do vlády. Babišova vláda určitě není ideálním uskupením, ale má alespoň jakous takous představu o základních potřebách lidí v tomto státě. To představitelům české pravice zcela chybí.

Je také dobře, že se ve sněmovně rozvinula debata na téma naší případné vojenské mise ve státech subsaharské oblasti – Mali, Nigeru a Čadu. Jak se zjistilo, tak dva ze tří těchto států dosud nedoručily ani pozvání českým vojákům. Pokud Francie chce vyslat do této oblasti poměrně velký expediční sbor 4 000 profesionálních vojáků, ví dobře, proč to dělá.

Byl to bývalý francouzský prezident Sarkozy, společně s někdejším britským premiérem Cameronem, kteří se přičinili o pád libyjského diktátora M. Kaddáfího. Pád Kaddáfího uvedl Libyi do chaosu a z tohoto rejdiště islamistů, kterým se Libye stala, se vydali islamisté vést džihád (svatou válku proti nevěřícím) do oblasti Sahelu.

Co s tím má ale společného Česká republika a její zájmy? To mně skutečně uniká. Za takové mise je škoda pokládat drahocenné životy našich vojáků a vynakládat naše peníze.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele