Než by dbal Ústavy, jako pilíře demokratického státu, Miloš Zeman ohrožuje stabilitu vlády a její soustředění na úkoly, které vládě náleží. Andreje Babiše svírá v kleštích jakýchsi provizorních rekonstrukcí. Říkám to nerad. Věřil jsem v jeho soudnost a smysl pro realitu. Věřil jsem jeho vůli stabilizovat poměry.

Mýlil jsem se a všem, kdo měli jiný názor, než já, se omlouvám.

Právem každého, tedy i prezidenta, je artikulovat názor, který se rozchází s názorem premiéra i předsedy koaliční strany. Jeho povinností je konat podle Ústavy. Myšlenka všelidového hlasování o volbě prezidenta se ukazuje jako mylná. Takto zvolený prezident necítí loajalitu vůči zakládajícímu dokumentu nejvyšší právní síly, který zaručuje stabilitu demokratického systému.

V nedávném rozhovoru jsem napsal, že premiér Babiš chvályhodně dává přednost vyjednávání před konfliktem. Vyjednávání však prezident Zeman zřejmě nemá v krvi, jak ukázaly výsledky dnešního jednání v Lánech.

V rozhovoru jsem napsal, že pokud vyjednávání nepřinese hmatatelný kompromis, bude třeba využít radikálnější prostředky. Jinak by se premiér blamoval. Vláda, řízená prezidentem Zemanem, by ztratila kredit. A spolu s tím i strana, kterou premiér reprezentuje.

Případné dodání prezidentových ministrů jako „rekonstrukce vlády“, by podlomilo důvěryhodnost premiéra a jeho strany.

Umanutému prezidentovi je to zřejmě jedno.

Za této situace musím říct, že prezident Zeman dává před zájmy Českého státu uspokojení své ješitnosti. V téhle bitvě člověka, posedlého mocí, nemá šanci na konečné vítězství. V historii České země si buduje velmi pokaňkaný obraz. Není sjednotitelem, rozvíjejícím pilíře demokracie, stává se nevypočitatelným člověkem, brutálně bořícím ústavní zvyklosti, dávajícím na odiv své ego. Je na čase tomuto prezidentskému „samoděržaví“ postavit hráz. 

Jiří Svoboda