Krize nesporně neskončila včerejší návštěvou nositele nejvyššího ruského vyznamenání pro cizince Řádu přátelství mezi národy Rexe Tillersona v Moskvě…

Rex Tillerson je samozřejmě poslem svého šéfa Donalda Trumpa, který prakticky ve všem, co tvrdil po mnoho let.  otočil o 180 stupňů a tak bohužel, ani rozumné výroky o tom, že dvě jaderné mocnosti se musí spolu bavit a snížit napětí, neznamenají nic.

Trump včera opět perlil. O NATO prohlásil, že sice říkal, že je zastaralé, ale zastaralé není, o Asadovi, o kterém ještě před týdnem uváděl, že je třeba jej brát jako realitu, hovořil jako o řezníkovi a zvířeti…

Kdybychom měli neutrálně hovořit o tom, kdo zvítězil a kdo prohrál, pak z hlediska pravděpodobných rizik, jak se jevily v průběhu týdne a výsledného stavu je převažujícím, ale jen převažujícím vítězem Vladimír Putin.

Zejména o minulém víkendu už to tak tak vypadalo na 3. světovou a nebo minimálně na opakování masových útoků proti Sýrii, a hlavně globální run Západu na Putina a Asada… Pudlík Johnson, jak jej nyní po vzoru  vztahu Blaira k Bushovi označují i  někteří britští politici na všechny strany šířil představu, jak bude Putin ztrestán a vymýšlel jednu sankci za druhou, G7 zcela naivně dala  Tillersonovi do Moskvy  mandát, aby ji dal ultimátum, buď s námi a nebo se Sadatem.

Tady USA i G7 zcela nesporně sklaplo a sklapnout muselo, protože Putin ze strategických důvodů Asada opustit nemůže. A v tomto smyslu nepochybně Putin zabodoval.

Udržení Asada je zásadní symbolický,  geopolitický, ale i mravní úkol…

Udrží –li Putin Asada, ne pro tento okamžik, ale natrvalo až do jiného rozhodnutí samotných Syřanů,  bude to nejzásadnější změna v mezinárodní politice od roku 1989. Bude-li Asad odstraněn, vrátíme se do éry svrhávání jednoho údajného diktátora za druhým ve jménu humanitárních intervencí s následkem chaosu jakou jsme poznali v Iráku, Libyi, či Jugoslávii a v soft podobě i na Ukrajině.

Potud Putin zvítězil…

Ale je to vítězství kalené i nespornými body pro Trumpa, který otočil o 180 stupňů, převzal nejprimitivnější slovník McCaina a filozofii humanitárních útoků a válek Bushe, Clintona či Obamy.

Zatímco pro Putina vlastně dopadlo až překvapivě dobře jednání G7, kde s výjimkou Británie nebylo naladění na tvrdé postoje vůči Rusku, poctivě je třeba říci, že během tohoto týdne si dala Čína distanc od Ruska a postavila se neutrálně k otázce Sýrie, jak to dokázala při včerejším hlasování o rezoluci namířené proti Asadovi, ale zároveň se okamžitě aktivovali zejména místní regionální mocnosti, zejména Turecko či Izrael, kteří obratem rovněž začaly volat po okamžité odchodu Asada.

Nemůže být sporu a dokazují to četné argumenty, že chemický útok v Idlíbu byl připravenou provokací ke změně poměrů v Sýrii. A je příznačné, že na straně Západu neexistuje ochota k nezávislému vyšetřování…

Dějiny utíkají šíleným tempem a i tato otázka už je svým způsobem nedůležitá.

To podstatné a zjevně znepokojivé je, co bude dál…

Totální změna Trumpa, potlesk ze strany clintonovců vede k úvaze, že novou trajektologii neopustí. Naopak, bude se vyžívat ve velkohubých prohlášeních a bude dávat šanci Matissům k novým útokům. Pro svět je to jistě nebezpečné, ale je nesporné, že bohužel vlivné síly na Západě budou takovému postupu tleskat.

V této fázi je nutné počítat se vším a ani ta 3. světová by neměla být do budoucna vyloučena.

Je jasné, že Putin se Asada nevzdá a je jasné, že Trump v čele křižáckého a sunitského světa bude o jeho odstranění usilovat.

Asi tak, přátelé…