To, co si například vůči představiteli hlavního britského spojence dovolil provádět  labouristický londýnský starosta Sádiq Chán, muslim pákistánského původu a koncentrát multikulturního pokrokářského ideálu, je za hranicí jakékoliv přijatelnosti. Předseda labouristů Jeremy Corbyn se choval podobně. Americkému prezidentovi nebylo dokonce umožněno vystoupit v britském parlamentu, zatímco čínskému prezidentovi ctihodní britští poslanci nadšeně po projevu tleskali.

Tak daleko postoupila progresivistická hniloba na dnešním Západě. Trumpova Amerika je nepřítel, nikoliv Čína. Kdyby Putin neprosazoval konzervativní hodnoty, ale šířil gender a multikulti, byl by rovněž kamarád.

U nás to mnohým dochází ztěžka. Jak napravo, tak nalevo. Především zapadlí čeští pokrokáři mají před sebou náročnou lekci. Piráti budou nepochybně za své protičínské exhibice brzy ve své zelené evropské frakci vytaháni za uši. Protivník arcinepřítele je přece přítel.

Naše média však hlavně zajímá, že se Trump nepoklonil královně a Melanie neudělala pukrle. Nemohou pochopit, že hlava nejmocnější země světa, kterou reprezentuje, se nechová jako britský poddaný a že královna je pro něho partnerka, nikoliv suverénka. Protokol neprotokol. To jen u nás má člověk občas pocit, že britská královna a její rodina jsou i naši panovníci, jakou pozornost všem banalitám kolem nich v našem veřejném prostoru věnujeme.

Jiří Weigl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.