„Jméno Czechia se ve světě úspěšně šíří“. Ale kdež! Zní tak ovšem titulek článku, který vyšel v sobotu na Parlamentních listech. Jeho autorem je Petr Pavlínek (s textem stati se lze seznámit zde). Profesor sice ve výše zmiňovaném titulku okázale hýří optimismem, ale okamžitě sám sobě odpovídá protiargumenty, proč a kde všude se název Czechia nešíří. Výsledkem je opravdu pěkné a kultivované shrnutí od Petra Pavlínka, že se tento pojem prostě a jednoduše neuchytil. Až na výjimky se nikde nepoužívá, nikdo ho nechce nosit ani na reprezentačním dresu, ani použít při reprezentaci politické. A že se ztrapníme na EXPO 2020 v Dubaji? Čím? Nemyslím si to.

Buďme i nadále republikány!

Lze rovnávat historické pojmy Československo/Czechoslovakia a Česko/Czechia? Je to obtížné, ne-li nemožné. Czechoslovakia byla formou i obsahem skutečně něčím absolutně novým a poměrně přirozeně si vybudovala respekt i kvalitu, a to nejen za první republiky, ale i po druhé světové válce. Zde asi ani není třeba dodávat, že Czechia není ničím novým. Je to pouze pokus o náhražku a rozhodně si podobné renomé nevybudovala a ještě hodně dlouho nevybuduje. Důvody hledejme mj. i v jejím až zbytečně násilném prosazování, které jednoduše nepadlo na úrodnou půdu. Na druhou stranu se název Česko skutečně používá, a to nejen mezi mladými lidmi, ale napříč všemi generacemi. A proč by ne, vždyť je moderní, krátký, rychlý. Proč neodvrhnout „dlouhé“ označení Česká republika? Kdysi jsme byli hrdí na fakt, že máme republiku, loni tomu bylo sto let od jejího vzniku. Republiky jsme se nevzdali ani za socialismu, ani po roce 1989. Nechme však stranou nostalgii. Celý svět – pokud tedy o nás reálně ví – je zvyklý běžně používat dvě slova, která nikomu nevadí: Česká republika. Nám většinou nakonec také nepřekáží. Ta slova nezní vlastně vůbec špatně.

(autor článku, doc. RNDr. Josef Kunc, Ph.D., je regionalista z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity)