Tuto zprávu musíme, bohužel, považovat za pravdivou, a to je kruté. Zcela to vyvrací to, co o sobě většina parlamentních stran prohlašuje, že právě ony jsou demokratické. Některým jsme to sice stejně nevěřili. Ale že do stejného pytle vleze s takovou rozhodností i ANO a ČSSD, to je dost zásadní překvalifikování.

Nejde o postoj k jakémusi zákonu. Jde o zásadní odmítnutí projevů vůle občanů v tak zásadních otázkách, jako je zánik státu a zahubení národů. Tak to vidí prozíraví občané a nevíme, jaké střety zájmu způsobují, že se jako slepí jeví tak mnozí naši „představitelé“. To, co jsme slyšeli ve zprávách, potvrzuje, že označování KSČM za stranu nedemokratickou a SPD za populisticko extremistickou je jen účelové a neodpovídá skutečnosti a naopak zbylé strany není třeba dále třídit, samy se zařadily mezi nedemokratické.  Toto konstatování je smutné až kruté, i my jsme zklamali tím, že jsme tyto strany pustili do sněmovny a své hlasy dostatečně nepodmínili.

Ale proč je možnost hlasování o členství v EU tak důležitá? Evropská Unie nebyla to, do čeho jsme si mysleli, že vstupujeme a navíc už není ani to, co byla. Tak se mnozí domnívají, a já také, že referendum o tom, zda chceme v EU nadále setrvat, by bylo vhodné a máme právo ho požadovat. Hlavně však je to nutné. Námitka, že to nejde, padla, když Britové to udělali a šlo to. Proti se ozývají velmi rozhodně ti, kteří proti vytěžování republiky jako kolonie bohatší části Evropy neudělali nic, a teď varují, že není radno rozlobit ty, kteří hluboko pod cenou kupují naše zboží a služby.  

Ptáme se, zda nejen napravitelné, ale jakékoliv ekonomické problémy, jsou vůbec srovnatelné s tím, že Junker a Merkelová plánují zánik českého státu a zánik národů se vším, co s tím souvisí? Jaké jsme si to zvolili politiky, když nejsou schopni rozeznat smrtelné nebezpečí a pouze vyhlašují, že odejít z EU by byla ekonomická katastrofa. Rozhodně by nebyla tak veliká, jako kdybychom sdíleli osud  Evropy vedené Merkelovou. Chce se po nás, abychom dále levně sloužili, dokud nebudeme vyhubeni. A je neomluvitelné, že většina politiků nám dokonce upírá právo, abychom se smrtelnému ohrožení bránili.

Ti všichni, kteří slibují věrnost EU, dluží odpověď, zda můžeme v EU setrvat, aniž bychom zanikli jako stát a jeho národy a všechno, co k tomu patří. Můžeme totiž požadovat od EU, aby nespáchala sebevraždu tím, že nezabrání muslimizaci, ale musíme počítat s tím, že náš požadavek nic nezmění. Tak, jako Němci poslechli Hitlera, jsou s velkou pravděpodobností schopni poslechnout Merkelovou. V tom případě nějaké hospodářské problémy budou bezvýznamné a v případě války rovněž. Ale i kdyby se  EU vzpamatovala, uzavřela se proti muslimům a přestaly provokace vůči Rusku, naše postavení trvale sloužících otroků lepší části EU by se tím nevyřešilo.

Peníze čerpané z EU je třeba srovnat s tím, co nás podřízenost měnovému a hospodářskému systému EU stojí. Tato bilance je více než bilion Kč ročně v náš neprospěch.

Ve srovnáním s tím, co bylo uvedeno, jsou náklady na úpravu národního hospodářství během přechodného období nepodstatné a ztráty by brzo byly kompenzovány. Část produkce by přešla na výrobu pro domácí trh a nahradila nevýhodný dovoz. Velkou část by i nadále rádi kupovali dosavadní odběratelé a ke světovým cenám by nás přiblížily i nové trhy. Ostatně i Anglie bude v obchodování s EU pokračovat.

Naše záchrana je stále ještě možná, ale je nutné, aby se projevila vůle většiny všech občanů. Když jde o krk, je nutné se za účelem prosazení zásadního řešení sjednotit a spory nechat až na lepší časy.

Jeden klad zpráv ze dne 24. února tady je. Politici přiznali barvu a nemusíme se zdržovat zkoumáním jejich stanoviska. Musíme jim ale dát najevo, že už máme jejich zacházení s námi dost a nebudeme to trpět.