Vláda má důvěru a nový beztvarý subjekt disponující třemi ministry, reformy pokračují a tak si jistě za čas budeme muset půjčovat na činži, o chlebu nemluvě. S ledovým klidem si zdvihají obchodní řetězce své marže, aby vybalancovaly ztráty z očekávané změny DPH. Většina majetných to ani nezaznamená a tak tím bude trpět jen hrstka chudých a bezdomovců, kteří se u nás také, podle slov pana premiera, nemusí obavat smrti hladem. Ony se vždycky najdou nějaké prošlé potraviny v levných obchodech, o bohatých kontejnerech nemluvě.

Sluníčko pálí a tak už nikdo neumře zimou. Prostě život jde dál a přežít se dá načas i bez doktorů a léků. A tak si jistě většina z nás může naplánovat dovolenou, třeba v předsezónních termínech a odjet na pár dnů k moři, třeba do Chorvatska. Taková Makarská riviera dokáže napravit leccos, co se za uplynulou zimu pokazilo.

Znám kout podobný ráji. Žádné divoké dancingy, jen milí lidé, krásné hory a malebné rybářské městečko Igrane. Žádný nečas i přes občasné větry od moře i z pevniny. Vládne tu pevný, kamenný řád. Řád zakotvený v domech i v lidech. Slunce tu nemění svou tvář jako u nás, kdy horké dny zchladí náhle bouře s krupobitím lidské nelásky a zla, kdy závist a zrada zraňuje a přivádí k beznaději. Zde je místo pro klid, rozjímání a odpočinek.

Také přijíždějící turisté se mění jako švihnutím kouzelného proutku a stávají se jaksi lepšími, a dokonce se umí i usmát. Mám tu přítele, jmenuje se Zoran Prug a může být reprezentantem tohoto ráje na zemi. Přijímá lidi s úsměvem a poskytuje služby, které si mohou dovolit i důchodci ze své stále se ztenčující renty. Třeba najdou motivaci, jak se poprat se současnou politickou nepohodou a dožít se ještě lepší budoucnosti. Nebo sem snad díky politické realitě ještě včas emigrovat.

Čechům tu rozumí a není problém se v chorvatské společnosti integrovat. Nikdy tu nebudeme mít pocit menšiny, což se o naší současné vlasti říci nedá. Tak tedy, vzhůru do Igrane! Není tu tolik státních zástupců, soudců, policistů, ale hlavně politiků s tváří mouřenínů zbavujících se lstí svých nepohodlných odpůrců. Nevládne tu nečas, kamarádi tu hrají pelotu a ne hry o osud své vlasti, obchodníci prodávají sice dražší, ale nešvindlovanou zmrzlinu a lidé tu v moři smývají svůj pot, protože špína zůstala za nimi daleko ve vlasti. Prostě pohoda!                                                                                                                          

Josef Reiman