Jde o to, že pan prezident ještě jako předseda spolkové země Dolní Sasko si půjčil od spřáteleného podnikatele pana Geerkense peníze na stavbu domu. Jenže noviny Die Welt přišly 27. prosince 2011 na to, že prezident podnikateli sice peníze vrátil, ale vzápětí si je půjčil od BW Bank, jenže podmínky půjčky jsou nenormálně příznivé. Tyto okolnosti vzbuzují velká podezření, jednak proto, že se ukazuje, že prezident má na Německo příliš silné vazby na byznys a zároveň vzbudil u veřejnosti podezření, že tak výhodný úvěr dostal za nějaké mimořádné služby. Vyčítají mu i to, že si nechal sponzorovat vydání knihy: Je lepší říkat pravdu!

Skutečný skandál ale začal teprve tehdy, když noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung a Süddeutsche Zeitung zveřejnily, že prezident vyhrožoval šéfredaktorovi nejprodávanějšího bulvárního deníku Bild, který má náklad kolem tří milionů výtisků denně, kvůli tomu, že hodlá zveřejnit výsledky svého pátrání. Prezident ale nezastihl šéfredaktora Kai Diekmanna na telefonu, proto výhružky namluvil na magnetofon zabudovaný v telefonu a nahrávka se dostala na veřejnost. V ní vyhrožoval šéfredaktorovi soudní žalobou a trestními následky, pokud článek o něm zveřejní. Teprve z toho, že si prezident dovolil vyhrožovat šéfredaktorovi se stal skutečný skandál. Zároveň se ukázalo, že si prezident stěžoval i řediteli vydavatelství Springer a i u samotné Friede Springerové, která je držitelkou nejvíce akcií v tomto vydavatelství. Zatímco věc půjček má v německém kontextu jen etický rozměr, výhružky a zasahování do kompetencí šéfredaktora v demokratickém státě jsou považovány za velmi vážný přestupek, který ohrožuje demokracii.

Pan prezident Wulff byl zahnán do kouta, a proto si domluvil ve středu 4.ledna 2012 patnáctiminutový rozhovor na obou veřejnoprávních kanálech ARD a ZDF, v němž se pokusil svá selhání vysvětlit, ale tím jen přilil olej do ohně: Jednak proto, že ignoroval ostatní privátní média, která vydala protest, jednak kvůli obsahu: vymlouval se jako malý kluk, že neměl před jmenováním do úřadu dost času si vyřídit své privátní záležitosti. Protesty u odborníků vyvolal hlavně proto, že nevystoupil na řádné tiskové konferenci, kde by minimálně hodinu musel čelit dotazům všech novinářů z prestižních médií. Proti takovému jednání vystoupil i předseda představenstva německého svazu novinářů Michael Konken. A bývalý šéfredaktor renomovaného newsmagazinu Der Spiegel Stefan Aust dokonce prohlásil, že jednání prezidenta znamená jeho politickou sebevraždu už i proto, že svou omluvu šéfredaktorovi, kterého opět nezastihl, namluvil jen na mailbox. Aust dodává, s něčím takovým se za celou svou novinářskou praxi nikdy nesetkal. A Spiegelonline má titulek: Prezident k politování!

Podobně reagují i politici: Například bývalý mediální poradce Edmunda Stoibera a první kandidát za CDU/CSU ve volbách do bundestagu v roce 2002, Michel Spreng prohlásil, že vystoupením pana prezidenta aféra nemůže skončit, že jde jen o první krok správným směrem. Pan Wulff podle něj ztratil věrohodnost a autoritu. Podobně hovořil i na ZDF politolog profesor Marschall z univerzity v Düsseldorfu, který řekl, že role prezidenta je tím poškozena dlouhodobě, protože jeho moc se odvíjí pouze od jeho autority, tedy od jeho slov. Nejostřeji vystupuje samozřejmě opozice: zelení a sociální demokraté. Z tohoto tábora se ozývají hlasy požadující prezidentovu rezignaci. Tu zatím pan Wulff odmítá. Jedno je ale jisté, to, čeho se dopustil, zpochybňuje i jeho slova, kterými kritizoval narušování svobody slova v Maďarsku a proměňuje ve frašku i název jeho knihy Je lepší říkat pravdu! Celé Německo zatím čekalo na vyjádření kancléřky Merkelové, která v pátek prohlásila, že za prezidentem stojí, ale zároveň se proslýchá, že již hledá za něj náhradníka. Ale i když by prezident neodstoupil, formálně totiž neporušil Ústavu, ztratí podporu a jeho pozice bude velmi slabá. Oslabilo ji i to, že ve čtvrtek, 5.ledna, odmítl zveřejnění doslovného přepisu záznamu, který zanechal šéfredaktorovi Bildu na mailboxu. Taková situace ale nezůstane v Německu bez povšimnutí a je zřejmé, že vyvolá vážnou diskusi vůbec o smyslu prezidentského úřadu, když prezident tam funguje pouze jako státní notář.