Ústava jako nejvyšší právní předpis stanovuje, že prezident je z právního hlediska osobou, která (soudnímu) právu nepodléhá. Je nejvyšším velitelem moci výkonné (armády). Nelze mít dva různé nejvyšší velitele. Právě tak nelze mít dva různé nejvyšší představitele moci soudní (ministry spravedlnosti). Ústava předpokládá, že moc soudní je nezávislá jak na moci zákonodárné, tak na moci výkonné. Státní zástupci musí být hierarchicky podřízení ministru vnitra, protože jejich povinností je dohlížet nad soudními spory stát versus občan, nebo stát versus jiná organizace.

Prezident ve svých volebních kampaních opakovaně zneužíval svého postavení. V první volbě za prezidenta operoval kartou vysídlených Němců. Ve své druhé volbě operoval „trestným obviněním“ premiéra Babiše. Schvaloval postup státních zástupců, když požadovali po poslanecké sněmovně, aby se vyjádřili ke kauze „Čapí hnízdo“. Poslanci si bohužel Ústavu nepřečetli, a jednají v zájmu svých stran. Novináři a komentátoři veřejnoprávních medií také pomíjejí nejdůležitější odstavce Ústavy.

V současnosti prezident s klidem nechává do politika zasahovat komunisty. Přímo je vtahuje do moci výkonné. To by prezident dělat neměl, ale právní postih ho nečeká.

Politické strany by si měly uvědomit, že Ústava vůbec nepředpokládá, že by mohl některý soudce podléhat moci výkonné. Každý soudce slíbil, že bude soudit nestranně a nezávisle, podle svého vědomí (znalostí) a svědomí (soudcovské cti).

Zděděné soudní postupy z doby totality zapříčinily nové trestné činy soudců. Někteří zneužili svého postavení a dopouštějí se korupce. Nebo naopak, odsouzení bývalí poslanci jsou na svobodě a úkolují soudy.

Každý ministr je zodpovědný za úředníky svého rezortu. Všichni ministři jsou povinní jednat tak, aby naplnili programové cíle vlády jako celku. Žádný ministr by neměl být současně zákonodárcem. Získaný mandát by měl být zvolenými postupy dočasně přenechán následujícímu občanovi, který nejlépe uspěl ve volbách. Současná činnost ministra a poslance se z logických důvodů zcela vylučuje. Poslanecká sněmovna kontroluje činnost vlády, bez ohledu na stranickou příslušnost. Ministr vnitra, kterému přísluší dohlížet nad policií, měl by být nadřízený státním zástupcům. Bez souhlasu ministra vnitra nelze „přepadnou“ poslance a odvézt je spoutané do vazebního držení. Je trapné, když se to koná za účasti prezidenta.

V úvaze Základ koaliční smlouvy jsem navrhl, jaké úpravy právních předpisů stačí k tomu, aby se republika stala právním státem.

Karel Januška