V případě, že některá strana sporu nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, podá odvolání. Tím říká toto: „Beru na vědomí rozhodnutí soudu I. stupně. S rozhodnutím nesouhlasím a žádám, aby spor vyřešil odvolací soud.“
Naše Ústava předpokládá, že soudnictví je dvoustupňové. Pochybení soudu I. stupně může napravit soud odvolací (II. stupně). I soudci odvolacího soudu se musí řídit literou Ústavy.
Ústava v článku 82 přikazuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
Jinými slovy: svéprávný občan, samotný soudce ani soudce jiného soudu nesmí ohrožovat nestranné rozhodnutí žádného soudce. Soudy II. stupně mohou rozsudek potvrdit, opravit, nebo vynést své rozhodnutí. Nemohou a nesmějí „vychovávat“ soudce I. stupně na úkor občanů. Všichni soudci mají patřičné vzdělání. Občana zajímá pouze výsledné rozhodnutí soudu.
Odvolání podal státní zástupce, který u soudkyně I. stupně neuspěl. Podal odvolání ze své vůle, nebo z vůle svého nadřízeného?
Odvolací soud případ patrně důkladně posoudil a místo toho, aby rozhodl, porušil literu Ústavy, a přinutil soudkyni I. stupně, aby rozhodla jinak.
Pro některé naše soudy je Ústava hadrem papíru. Někteří soudci odvolacích soudů patří za katr, protože občan je pro ně jenom hříčka v jejich rukách.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV