Napřed poslanci i představitelé politických stran slibovali přímou volbu pod vlivem zájmových reklamních agentur: Všechny tvrdily, že to voliči chtějí – potřebovaly mít další jistý volební kšeft z kampaně.

Programové prohlášení vlády vůbec přímou volbu prezidenta neobsahuje. Dvě odborné konference v Senátu také ukázaly nesmyslnost tohoto počinu. Tvrdili to právníci, politologové i volení zástupci Parlamentu ČR. Přesto se nějakým způsobem přímá volba odhlasovala do Ústavy. Následně k ní přibyl i zákon, jak se to dělá.

Jenže Ústava tvrdí, že kandidáta musí navrhnout svým podpisem 20 poslanců nebo 10 senátorů nebo jeden občan, ale ten na to musí mít 50000 podpisů dalších občanů.

Vznikl dokonalý plagiát Orwellovy Farmy zvířat: „Všichni jsme si rovni, ale prasata jsou si rovnější.“ Přitom Listina základních práv a svobod (jako součást ústavního pořádku ČR) tvrdí ve článku 21 odst.4: „Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.“ Nic o „prasatech“, která si jsou rovnější.


 

Ministerstvo vnitra tušilo, že s podpisy bude pěkná legrace, tak původní požadavek na podpisy v zákoně o volbách změnilo jen na kontrolu bydliště (dokonce trvalého) a data narození u jednotlivých osob, ale podpisy už nekontrolovalo.

Tady se otevřelo obrovské pole pro podvody. Jména a příjmení s datem narození a přesnou adresou lze najít na mnoha otevřených rejstřících na internetu. Stačilo si najmout pár brigádníků a nechat je opisovat. Vůbec nemuseli vědět, co přepisují – že jde o petiční archy pro prezidentské volby. Stačilo nechat nad tabulkou s údaji širší pruh, a pak si už lze na kopírce dotisknout hlavičku. Když by to bral někdo hodně komerčně, tak mohl takto natisknout petice pro více kandidátů – stačilo psát černým fixem a pak jen dotiskovat kterému kandidátu to patří. Také ne vše se muselo použít z internetu. Někteří kandidáti měli už dříve různé petice (třeba za přímou volbu prezidenta či jiné podobné), tak je mohli jen opsat na nové archy – opět třeba bez záhlaví, aby se to pak dotisklo. Nelze riskovat, že brigádník to vyplňoval podle nějakého seznamu. Tak se mohli do petic dostat spousty mrtvých. Mrtví mohli být i v jiných rejstřících na internetu. Výmaz nebožtíka třeba z registru dlužníků asi jen tak někdo rychle neprovede. Podobné je to s vysokou chybovostí – kdo kdy bude hlásit na všechny rejstříky, že se přestěhoval? To se hlásí jen na matriku. U obchodního rejstříku pak někdy dodatečně, a než to soud zpracuje, tak to také nějakou dobu trvá. Naprosto není na závadu, že vše je vyplněné stejným rukopisem. Sběrač podpisů jednoduše vypisoval údaje sám, aby byly čitelné a jen podpis je (jakoby) jiný.

Někteří kandidáti za sbírání podpisů platili peníze. Slyšel jsem, že 20 Kč za jeden podpis. Odměna za sběr podpisů je podle stejných pravidel, jako jiná služba či výrobek – lze do určité lhůty věc reklamovat. Když by s tím kandidáti měli potíže – lze se s úspěchem obrátit na Českou obchodní inspekci, aby provedla inspekční kontrolu nesprávně provedené a vyúčtování služby – sběr podpisů.

Zajímavé je, že ministerstvo vnitra požaduje vše 66 dnů před volbami, ale má 58 dnů před volbami napsat, co chybí, aby to kandidát doplnil do 50 dnů před volbami. Jenže vnitro neupozornilo kandidáty s odevzdanými peticemi, že jim něco chybí. Oni prý petici berou jako přílohu – zákon i Ústava nebere petici jako přílohu, ale berou ji vážně. Tak ministerští úředníci vymysleli podivnou absurdní situaci: Kdo odevzdal petice 66 dnů před volbami – nedověděl se, že mu něco chybí. Zjistil to až z počítačového vyškrtávání. Kdo naopak petici neodevzdal, byl na to vnitrem upozorněn a odevzdal to až 50 dnů před volbami. Tak měl možnost dalších 16 dnů sbírat podpisy.

Při reálných počtech by bylo zajímavé, jak by si úředníci poradili: U prvních petic kontrola byla rychlostí 2 kandidáti na jeden den. Pracovalo na tom prý hodně brigádníků na tři směny. Jenže 9 kandidátů mělo odevzdat petice do 50 dnů před volbami a vnitro oznamovat výsledek 49 dnů před volbami. To by za necelý jeden den kontrolovali jak?

Poslanci i senátoři tento zákon – paskvil schválili tak, jak jim to legislativci z vnitra předložili. Kupodivu jim věřili, což neměli. Na jedné straně tam schválili v našem právním řádu nepřípustnou retroaktivitu práva v § 75 „Nezbytné úkony spojené s volbou prezidenta učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za úkony učiněné podle tohoto zákona.“ Jestliže změna Ústavy začala platit od 1. října letošního roku, tak teprve od platnosti Ústavy mohl platit zákon a i úkony s ním spojené.

Pomíjím, že na vnitru řádil pověstný hasič Vavera, záhadně vyšetřovaný s mnohamiliónovými částkami nebo vedl legislativce při nákupu CASA na ministerstvu obrany. Tam je jistě nachystaný se vrátit s paní Peake. K tomu se vrátím příště.

Teď ale je jiný nový problém, který zmíněný hasič a jiní jeho spolupracovníci z vnitra neřešili: Listina základních práv a svobod zaručuje, že kdo byl poškozen na svých právech, může se obrátit na nezávislý soud. Přímo zákon o přímé volbě prezidenta stanoví, že se lze obrátit na Nejvyšší správní soud. Ten musí rozhodnout nejpozději do 20 dnů přede dnem voleb. Jenže se nějak přehlédlo, že Nejvyšší správní soud nemá v zákonu o správním soudnictví stanoveno – o čem vlastně má rozhodovat.

A pak že si z nás všech nedělají úředníci ministerstva vnitra sran..legraci. Pochopitelně za naše, čím dál více Kalouskem zvedané, daně..

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.