Není však jen cikánská omáčka, ale i cikánská šunka, cikánský šál a podobné produkty řeznického rasismu!

Všechny evropské provincie se musí povinně podřídit.

V Čechách naštěstí nemáme s diktáty problém, byli jsme před Mnichovem a byli jsme i po něm.

Opereta Johanna Strausse mladšího Cikánský baron se měla hrát pod názvem Romský baron, ale aby se neurazila šlechta, kárná komise se nakonec shodla na pojmenování Hromský baron.

Hůře dopadne Karel Jaromír Erben se svým odporným rasistickým textem Polednice: „U lavice dítě stálo / z plna hrdla křičelo. / Bodejž jsi jen trochu málo, / ty cikáně, mlčelo!“ Potažmo Josef Skupa se svou neméně zvrhlou parodií „bodejž by si ty cikáně / zprndla hrndla mlnčelo“.

Obec Cikháj na Českomoravské vysočině vyšla Evropě příkladně vstříc a už předem se z vlastní iniciativy přejmenovala na Romháj. Následováníhodný příklad českého aktivismu!

Vysoké úřady se zato zapotily s Janáčkovým Zápisníkem zmizelého. Už úvodní věta: „Potkal jsem mladou cikánku“!

Korektní by bylo, kdyby tenor zpíval: „Potkal jsem mladou nepřizpůsobivou osobu.“ Jenže! Chtělo by to pořádnou porci not navíc, ale tvrdohlavý Janáček už je nenapíše. Subkomise Svazu skladatelů (SS) nakonec řešení našla. Skladba započne slovy: „Potkal jsem mladou cikorku.“

Bezmála tragicky dopadl Bizet se svou Carmen. Nakonec nejvyšší místa rozhodla, že Carmen bude prezentována coby rodilá Maďarka. Porotce s operou usmířila habanera „Kdo cikánské (pardon maďarské) jesti dítě / tomu žádný zákon není dán…“ Vznikly ovšem obavy, že by nový text mohl zneužít Orbán!

Zato nevznikne problém s tangem Karla Vacka Cikánko ty krásná… Už ho sice nezazpívá Karel Gott, ale jeho následníci: „Papričko ty krásná, papričko maloplodá…“