Je to však jen první část peněz, které bude vláda lidoveckého premiéra Mariana Rajoye potřebovat na sanaci španělských bank. Další peníze mají z Unie přitéct do konce roku. Madridu se pro byrokratické pravidla nepodařilo obhájit, aby finanční pomoc šla rovnou bankám. Nejde tedy o pomoc ale o půjčku, která zatíží státní dluh. A samozřejmě musí být i splacena. To by se mělo stát do dvanácti let při úroku čtyři procenta.

Půjčka, která do bank přichází přes státní kasu, nutí vládu, aby nějakým způsobem začala kontrolovat jejich aktivity. Brusel totiž požaduje, aby se restrukturalizovaly ty finanční ústavy, které přijmou půjčku. V pojetí finančníků to mimo jiné znamená, že se přestanou vyplácet dividendy, odprodají aktiva a nadbytečné budovy, začnou se prouštět zaměstnanci. Státu to umožňuje, aby takto postižené banky zestátnil. A nad zadluženým státem bude mít kontrolu Brusel.

Odborníci mohou diskutovat, jestli je to dobře nebo špatně. Brusel však už předložil Madridu dvacetistránkový dokument s 32 podmínkami půjčky. Jak známo, nic není zadarmo. Jeden z bodů požaduje další úsporná opatření. Jejich plnění budou kontrolovat evropští experti každé tři měsíce.

Španělská opozice, tj. hlavně Socialistická strana, vyzvala dnes v parlamentu premiéra, aby konečně uznal, že zemi poručníkuje Brusel. Podobně jako Řecku a Portugalsku. Ten to zatím nechce uznat a také odmítl otevřít debatu o stavu země, jak bývá v této době v parlamentu zvykem. Jako důvod uvedl, že tak učiní až bude premiérem rok. To už letos asi nestihne, neboť do funkce nastoupil vloni koncem prosince. Všichni to ovšem chápou jako výmluvu lavírujícího politika.

Mariano Rajoy oznámil, že v pátek vyhlásí nové restrikce. Jedna se vztahuje ke státním zaměstnancům na všech úrovních. Prodlouží se jim pracovní doba. Zní to až úsměvně. Udělají opravdu víc práce, která by se projevila ve finanční úspoře? Ostatně, od ledna to bude už druhé zvýšení jejich pracovní doby. Účinnější bude jistě opatření, kterým se trvale zruší tradiční novoroční příplatky. Něco jako obdoba našich třináctých platů, které však už léta nedosahují výše platu.

Ani penzisté nezůstanou zkrátka. Mají se jim snížit důchody. Zatím se neřeklo o kolik, ale francouzský ministr financí Pierre Moscovici si veřejně pochvaloval, že španělská strana byla při jednáních o podmínkách půjčky velmi vstřícná. Sama prý nabídla snížení penzí. Peníze na zaplacení dluhu bank se má najít i v dalším snížení podpor v nezaměstnanosti.

Největší dopad bude mít zvýšení DPH. Už třeba proto, že do minulého týdne se ministři dušovali, že na DPH nesáhnou. Ne že by byla v současnosti nějak extrémně vysoká. Ale jak známo, nejvíc bolí změna k horšímu. Španělé mají, podobně jako většina zemí eurozóny, tři úrovně DPH: 4, 8 a 18%. I nejvyšší DPH je však jedna z nejnižších v eurozemích. Vláda rozhodla, že přesune některé druhy zboží z nižších do vyšších úrovní. Je ovšem otázka, jestli to pomůže skomírající ekonomice se snižující se kupní silou obyvatel.

Odborníci, nejen španělští a evropští soudí, že ne, že se tím prodlouží krize nejméně o rok. Vláda obhajuje zvýšení DPH tím, že klesá množství zboží, jež prochází přes povinné registrační pokladny. Ztráty prý činí až jednu třetinu DPH.

Ačkoli většinu úsporných balíčků zavedla vláda lidovců, silnější pokles preferencí zaznamenává socialistická strana. Je totiž spojena s počátkem krize, kdy začala léta hubených krav. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Publikováno se souhlasem vydavatele