Ministerstvo financí spočítalo, že sportovců je v České republice víc než občanů včetně batolat. To je důležitý údaj, aby mohlo rozdělit státní dotace mezi sportovce. Nebylo sice řečeno, kdo dostane peníze za neexistující občany, ale bylo vysvětleno, že vznikne komise, která podle klíče, který teprve bude vyroben, zredukuje počet sportovců na přijatelnou míru. Každý, s kým jsem mluvil, je však toho názoru, že to zavání další zlodějnou.

Nemusí tomu tak být. Přiznejme si, že jsme národ špatných počtářů. To ostatně potvrzují i evropské průzkumy. Deník Právo přinesl přesvědčivé výsledky průzkumu, jakou mají různí kandidáti šanci stát se českým prezidentem. Graf je o to přesvědčivější, že vypočítává naděje uchazečů do jednoho promile. Celek však nedává sto procent, jedna desetinka chybí.

Autoři průzkumu by jistě uměli toto nepříjemné opomenutí vysvětlit. Všiml jsem si však zajímavé okolnosti. Když chybějící desetinu přiřkneme Miroslavě Němcové, dostane se před Miloše Zemana. Takhle mají stejný počet procentuálních bodů, jak se dnes, nevím proč, říká, tedy 9,7 procenta.

Někdy je za podivnými počty cítit snaha počtáře obohatit se. O jedněch prázdninách jsem si přivydělával v podniku, který se jmenoval Inklemo. Když vedoucí zjistil, že mám ruce plné pazourů, jak sám řekl, poslal mě do účtárny, kde prý nemůžu nic zkazit. Mým úkolem bylo vytvářet podklady pro mzdy instalatérů. Jeden z nich si do výkazu práce napsal, že v jednom dni odpracoval 25 hodin. Chtěl jsem vidět, jak takový počtář podfukář vypadá. Když přišel rozezlený do účtárny, měl zřejmě pocit, že takové mládě ho nemá co šikanovat. Zařval na mě: „Samozřejmě že 25 hodin, dyť jsem makal přes poledne“. Pak práskl dveřmi.

Všechny výpočty se dají zdůvodnit. Promiňte ještě jeden příklad ze života. V sedmdesátých letech minulého století jsem překládal pro televizi chilský film, který zvítězil na festivalu v Moskvě. Název si už nepamatuju, ale ukazoval odbojný duch obyvatel proti každému násilníkovi, tedy i generálovi Pinochetovi. Ve filmu byly kruté scény, které chtěl zadavatel vystříhat. Ptal jsem se proč, když to v Moskvě nevadilo. A dozvěděl jsem se zvláštní pravdu: protože československou televizi sleduje 18 milionů diváků. Oponoval jsem, že v Československu přece žije jen něco kolem patnácti milionů občanů. A tu přišlo obdivuhodná odpověď: „Na československou televizi se lidé dívají i v zahraničí.“

Za socialismu se celkové území naší vlasti neustále zmenšovalo. Někteří zeměměřiči říkají že za čtyřicet let vlády komunistů až o jednu desetinu. Stalo se to prý takto. Odvody zemědělských družstev i státních statků předepisovali úředníci podle výměry polností, které obhospodařovaly. A tak měli geodeti snadný přivýdělek. Za malou úplatu, tedy úplatek zmenšovali rozměry polností. Pomáhalo to i zvyšovat hektarové výnosy.

Ve výčtu toho, co všechno lze dělat s počty, by se dalo pokračovat donekonečna. Viděl jsem seriózní práci, aspoň se tak tvářila, kde poměr fauny a flóry ve světě tvořil po součtu 130 procent. A ještě mnoho jiných podivuhodností. Není typicky českou vlastností špatně počítat, šidit nebo dělat se lepším přes eskamotérské výpočty. A tak jsem hrdý, že mě ministerstvo financí považuje za sportovce a jsem ochoten, bude-li třeba, zaplatit za tuto poctu i nějakou korunu z mých daní. Jediné, co mi vadí, je, že při tom sportovním polehávání tloustnu. 

Publikováno se svolením vydavatele.