Jak se má zachovat advokát, který náhodou v souvislosti s právní službou zjistí, že jeho dítě se pohybuje v blízkosti sňatkového podvodníka? Co má dělat ten, kdo například z odposlechů a kamerových záznamů třetí strany téměř jako by byl přítomen ví, že osoba, na které mu mimořádně záleží, ohrožuje sebe i své dítě čím dál těsnějším kontaktem s touto třetí stranou, kontaktem s mafiánem? Co má dělat kněz, který se dozví o zločinu. Jak unést tajemství a zabránit zlu?

Naznačovat a posílat nepřesné vzkazy, nebo podobně neurčitě vystoupit jako ministryně spravedlnosti, která z dřívější funkce Nejvyšší státní zástupkyně mnohé ví, ale říci nesmí? Zradit své celoživotní poslání, a nebo mlčet a celý zbývající život si klást otázku viny za to, co se stane komukoliv a zvláště osobě blízké?

Jsem rád, že jsem tento problém v souvislosti s dítětem nemusel řešit. Přesto jsem však o něm mimořádně intenzivně přemýšlel, když jsem jel nedávno ze soudu z Moravy na oslavu 50 let učitelství svého učitele hudby. Zvláště silně mne tato otázka trápila na mladoboleslavské dálnici a při cestě z Mladé Boleslavi do Doks u Máchova jezera, kde jsem se formoval do podoby člověka, který se snaží jednat poctivě. Co je správné? Jak bojovat proti zlu?