Zajímá mne, co a kdy se stane s Le Penovou a zda zde je historická paralela či není. Napadla mne totiž vzpomínka na jiného prezidentského kandidáta a zároveň poslance, který byl vzat těsně před volbou prezidenta do vazby a následně byl o jeden hlas zvolen za prezidenta tehdejší prezident a zároveň jeho demokratický protikandidát.

Neúspěšný prezidentský kandidát byl po zvolení demokratického prezidenta zproštěn obžaloby. Při hodnocení jeho neoprávněné Ústavní stížnosti, kterou chtěl odstranit důsledky toho, že nemohl hlasovat a tím zabránit zvolení skutečného demokrata a zároveň svého protikandidáta ve svém rozhodnutí II. ÚS 36/98 ze dne 21. 10. 1998 Ústavní soud situaci popsal takto:

„Ústavní stížností, která co do formálních náležitostí splňovala podmínky stanovené zákonem (§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 2, 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), napadl stěžovatel rozhodnutí Parlamentu ČR přijaté na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu dne 20. ledna 1998, dle něhož stěžovateli, který v té době byl držen ve vyšetřovací vazbě pro podezření z trestného činu podněcování k národnostní a rasové nenávisti (§ 198a odst. 1 tr. z. ve věci 6 T 97/97 Obvodního soudu pro Prahu 1); tvrdil, že tímto rozhodnutím mu byla jako poslanci a předsedovi opoziční strany znemožněna účast na hlasování při volbě prezidenta republiky, a protože ten byl posléze zvolen (v druhém kole volby) převahou jednoho hlasu, který by mu stěžovatel odepřel, dovodil, že tato volba hlavy státu je neplatná. Navrhl proto, aby neplatnost volby prezidenta republiky (uskutečněné na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR dne 20. ledna 1998) byla prohlášena nálezem Ústavního soudu.

V podrobném odůvodnění své ústavní stížnosti pak blíže rozvedl okolnosti, z nichž při svém návrhu vycházel; zdůraznil (a obdobně tak učinili při rozpravě na první společné schůzi obou komor Parlamentu ČR členové jeho politického klubu), že trestní stíhání proti němu postrádá zákonného podkladu (šlo o stíhání za politický projev před LP), že do vyšetřovací vazby byl vzat protiprávně (bez souhlasu předsedy Poslanecké sněmovny) a bez věcného důvodu (trestnímu stíhání se nevyhýbal), a konečně, že tím, že mu (rozhodnutím Parlamentu ČR) bylo znemožněno oddělené hlasování ve věznici, došlo (v souvislosti se všemi okolnostmi na které poukázal) k porušení "řady ustanovení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, a to jak "ve vztahu k jeho osobě jako občanovi, tak ve vztahu jeho osoby jako poslance..." a rovněž "ve vztahu k politické straně Sdružení pro republiku - Republikánská strana, které je předsedou". S odkazem na čl. 27 odst. 2 Ústavy ČR (vzetí stěžovatele do vazby), čl. 26 téže (výkon stěžovatelova poslaneckého mandátu), čl. 22 Listiny základních práv a svobod ("porušení stěžejního politického práva politické strany SPR-RSČ na účast ve svobodné soutěži politických sil"), učinil návrh, jak vpředu již bylo uvedeno."

Karol Hrádela