Nevím, na kolik je tento příběh pravdivý. Znám ho ve verzi s matkou i otcem. Nevím, proč si někdo vybere příběh s matkou a jiný s otcem. Možná to souvisí s tím, že někomu chybí víc kontakt s otcem a jinému s matkou. Příběh, kde by dítě šlo k oběma rodičům, jsem nikdy nečetl. Asi ve většině případů chybí kontakt s jedním z rodičů, (ale zvláště ve stáří to může být i obráceně), a to ať skutečných či náhradních.

V každém případě však příběh ukazuje, že děti nepotřebují často ani tolik hmotných statků, jako touží po lásce a blízkosti těch, co je mají rádi. Pokusit se jim vytvořit toto zázemí je povinností dospělých dokonce i za situace, kdy to povede k jejich omezení, ztrátě příležitostí, postavení, peněz, volnosti v rozhodování a k nutnosti se přizpůsobit. Ne všichni dospělí to pochopí a akceptují včas. Někdy to však dokonce nechápou ani velké děti a neprojeví se vůči starším rodičům ke škodě všech. Pak to mnozí pochopí až v době, kdy je již pozdě, a vyčítají si to. Možná i z určité pohodlnosti a ve snaze nenarušit zažitý stereotyp někteří poškozují zájmy své i těch, co jsou pro ně fakticky nejdůležitější v životě.

Možná k určitému pocitu osamocení u dětí přispívá i to, že ne vždy dokáží či chtějí děti pochopit nenápadné i několikaleté vzkazy ze svého okolí, které jsou i jim zasílány osobami, které jim chtějí poskytnout pomoc. Některé děti jednají pro ně škodlivě pro to, že nechápou, co a proč se děje v jejich okolí, a vytvoří tak předpoklady pro nežádoucí vývoj ve svém okolí, protože se nechtějí podívat na to, co jejich jednání přináší, jiné se bojí, že by se znemožnily, někteří, když vyrostou, si myslí, že zvládnou vše bez pomoci a pak často ubližují těm, co je mají skutečně rádi a co se snažili jim od jejich dětství pomáhat.

Pro nepochopení, a to nejen ze strany starších, občas někteří dělají něco jiného, než by všichni chtěli v naivní představě, že je to v zájmu například dítěte. Velmi často to tak není. Škoda, že k těmto chybám přispívá i dítě, které se nezeptá, ač by mělo, které neprojeví jednoznačně svá přání. Někdy rodiče vyhodnotí přání dítěte zcela obráceně, než chce dítě, a jednají jinak, než by si přálo dítě. Pak všichni zbytečně strádají.

Dítě v tomto příběhu pochopilo, co je důležité, lépe než jeho rodiče a projevilo se přímo. Mělo štěstí, dokázalo to. Kolik jiných se však neprojeví, nepoví jasně co chtějí. Pouze zbytečně jsou vystavovány jevům, jejichž důsledky se mohou projevit až po řadě let, kdysi to budou vyčítat jak děti, tak i jejich okolí.

Jsem zvědav, zda se nad tímto příběhem někteří zamyslí a pochopí. Žádné peníze, ani průměrná mzda ve výší 25109 Kč, či dosti nadprůměrná ve výši 40000 či 80000 jako v tomto příběhu, nejsou důležitější než citové zázemí dítěte. Chápu, že zájmy dětí mohou jít častečně stranou u těch nejchudších, kteří dřou nouzi s bídou, aby děti uživili. A není jich málo. Nechápu to však u lidí s průměrnými a vyššími příjmy. Dítě nepotřebuje uštvané rodiče a jejich větší peníze, ale rodiče, kteří se mu budou věnovat i na úkor peněz a vlastního pohodlí, jak tento příběh prokazuje, ve stáří rodiče nepotřebují peníze dětí, ale kontakt, lásku a hrdost na to, co jejich dobře vychované děti dokázaly.