Článek popisující údajný útok ruské tajné služby na ruského disidenta je mi dosti podezřelý. Diskutující uvádí, že "Vzbudil jsem se velmi brzy, kolem čtyř ráno. Probudilo mě prudké bušení srdce, bušilo mi strašně rychle. A nemohl jsem se pořádně nadechnout, ať jsem se snažil sebevíc. Lil ze mě pot a cítil jsem velkou slabost a bolest – a také velký strach." Mluvčí dovozuje, že šlo o pokus o jeho otravu, za kterým stojí Putin. Je to věrohodné? Nebo jde o sebe popularizaci? Nebo je za tím ještě něco jiného?

V politice je určitě možné mnohé. Nevěřím v průzračnou čistotu tajných služeb, ale ani je nevidím za každým rohem a závěry diskutujícího mi připadají hodně zjednodušené.

Jsou závěry diskutujícího věrohodné?

Diskutují obvinuje tajnou službu z opakovaného pokusu o jeho vraždu. Ale pokud by jej chtěl někdo zabít, proč by postupoval stejně jako minule, kdy útok nevyšel? Proč by to někdo tak fušersky dělal? To skutečně máme věřit, že tajné služby mají tak omezené prostředky? Nevěřím, že by tajné služby, pokud by chtěly někoho odstranit, útočily opakovaně nekvalitně v blízkosti doktora, který by oběť zachránil, když by například v našich podmínkách mohly zaútočit kdykoliv a kdekoliv v Čechách, na Moravě či Slezsku. Proč by k útoku došlo tam, kde shodou okolností je v blízkosti lékařská služba? Proč by se útočilo ve velkém městě, když se dá zaútočit i v městyse, nebo třeba historickém místě někde na okraji státu, kde je lékařská kvalitní pomoc daleko, či při cestování v cizině, kde by mu ani nikdo nerozuměl.

Možná šlo o zastrašení. K čemu je ale zastrašování, které nevede k výsledku? To by si zastrašující neuměl výsledek opakovaného útoku spočítat? Pokud by snad tajné služby chtěly někoho zastrašit, proč tak primitivně?

Může se jednat i o snahu na někoho něco hodit, kdy se předem tuší či ví, co a jak nastane. Pokud diskutující uvádí, že lékaři řekli, že má šanci 5% na přežití a pokud by stejnou šanci měl i při prvním útoku, tak měl reálnou šanci 1:2000. Měl štěstí a přežil. Nebo to nebylo štěstí?

Ještě mne napadá možnost zabránění útokem v nežádoucím jednání. Na Slovensku se pro omezení nežádoucího jednání vůči odsouzeným pachatelům uplatňuje princip „Třikrát a dost.“ Po třetím nežádoucím jednání již pachatel trestné činnosti nemá jakoukoliv možnost v nežádoucím jednání pokračovat. Na principu: Třikrát a dost je mnohé a možná by se měl realizovat nejen v trestním právu. Asi by se nad ním měli mnozí zamyslet i pro předcházení nežádoucích následků kdekoliv.

Snad by ještě padal do úvahy pro odůvodnění útoku motiv pomsty. Pomsta se dokáže projevovat různě, může nastat kdekoliv, doma, v práci, v lázních, při sportovních utkáních, na návštěvě či v hotýlku, může být za cokoliv, nemusí vůbec směřovat na fyzickou integritu toho, komu by se chtěl někdo pomstít. Taková nefyzická pomsta nesměřující na toho, kdo vadí, by mohla být i sladší by i účinnější než fyzický útok na toho, kdo ať skutečně či teoreticky někomu vadí. Dokonce ten, komu se někdo mstí, ani nemusí vědět, proč se mu někdo mstí. Nejsem si jist, zda by ten, kdo má technické možnosti a možnost se připravit a zaútočit tam, kde si sám vybere, se mstil tak primitivně, jak popisuje článek. Proč by byl útok tak nekvalitní a časově omezený zvláště za situace, když by šlo o pomstu za něco, co má pro mstícího zásadní význam? Šlo vůbec o útok nebo jde o placenou komedii? Netvrdí se něco, co neexistuje? Nevyvozuje se něco chybně?

I já jsem se podobně jako autor probudil po čtvrté hodině ráno, i já jsem měl strach (či spíše obavy), i já jsem cítil tlukot srdce. Nemohl jsem spát a přemýšlel jsem o svých blízkých, o dceři, která se konečně včera ozvala po delší době, snad ke konci jednoho z nejstresovějších období jejího života, a že toho zažila hodně, co by někdo nezažil ani za několik životů, ale i o jiných osobách, na kterých mi z různých důvodů zcela mimořádně záleží a o jejich okolí. Na rozdíl od údajné oběti bych však nikdy, pokud bych byl přesvědčen, že mému okolí někdo ubližuje a můj stav je tím vyvolán, nejednal tak primitivně, jak jednají dle diskutujícího tajné služby. Vím dobře, co se dá dělat. Jsem profesionál na netradiční a efektivní řešení problémů a nepřál bych nikomu, kdo dělá podrazy či jinak ubližuje mým blízkým, aby se se mnou utkal. Skutečně bych mu to nepřál.

V celé věci mi připadá podezřelé i vlastní jednání diskutujícího. Konec konců, kdo z nás, kdo by byl tak bohatý, že by jeho manželka a tři děti mohly žít v cizině, by zůstával v místě, kde by byl skutečně ohrožen, když přitom může jezdit po celém světě. K čemu by byl dětem mrtvý otec? Který otec by hazardoval s budoucností svých dětí? Nebo snad, když by bydliště změnil, by neměl peníze pro své děti, a proto riskuje pobyt ve své vlasti? Z čeho vůbec žije? Kdo z nás, by místo doktora volal manželku, když by při opakovaném útoku věděl, že je otráven? O kom z nás by bylo tolik článků, že se mu něco děje? Kdo z nás by poskytoval tolik rozhovorů a psal tolik článků pro domácí a zahraniční média a ta ho s radostí otiskovala atd.