Nemusím milovat Ratha, mohu mít na něj i velmi negativní názor. Ale i když si o něm budu myslet cokoliv, přiznám se, že v jeho věci vidím hodně zarážejícího v postupu státních orgánů.

Vzpomínám si, jak na vědecké konferenci Právo na obhajobu jeden z advokátů četl odpověď, kterou dostala advokátka z jejich kanceláře na dotaz, proč byla jiná advokátka vybrána soudem jako jeho obhájkyně, když dle ní podle abecedy měla přijít na řadu ona. Odpověď, která byla čtena na této konferenci, mne velmi zarazila. Asi měl Rath smůlu, že tam jeho obhájci nebyli. Pravděpodobně měla obhájkyně při svém dotazu pravdu. Odpověď státní moci na dotaz této advokátky byla úsměvná a vůbec jsem nepochopil, o jaké ustanovení právního řádu se opírala. V každém případě byla v rozporu s tím, co se běžně o kauze Rath psalo: „Najít nového advokáta pro Davida Ratha nebylo podle informací televize Nova pro krajský soud vůbec jednoduché. Postupně, podle abecedy, oslovoval právníky ze seznamu advokátů. Několik právníků přitom angažování v samém závěru Rathovy kauzy odmítlo.“ Proč by advokátka, která měla být dle svých slov dle abecedy na řadě pro ustanovení za jeho obhájkyně se dokonce písemně dotazovala, proč nebyla ustanovena, když by advokáti odmítali ustanovení?

S ohledem na pochybnosti o kauze Rath rád sdílím příspěvek špičkového emeritního ústavního soudce, který jeho případ v jistém aspektu hodnotí. V jednom však nesouhlasím s vyjádřením tohoto brilantního právníka ke kauze Davida Ratha. Mám pochybnosti o jeho tvrzení, že tato kauza prolomila princip rovnosti stran. Souhlasím, že tento princip narušuje. Bojím se však, že je již princip rovnosti stran v praxi dávno prolomen. Soudy zpravidla státním zástupcům provedou všechny důkazy, ale obžalovaným často jen některé a odmítnout provést důkazy, které obžalovaný považuje za zcela zásadní.

Zrovna dnes jsem byl na jednání odvolacího soudu v případě, kde Nejvyšší soud rozhodl o propuštění odsouzeného ještě před tím, než zrušil dovolání a klient se téměř po 6 měsících dostal na svobodu, kterou si několik měsíců užíval. Nyní se odvolání projednává znovu a znovu odvolací soud, když před tím soudy státnímu zástupci provedly všechny důkazy, neumožnil obžalovanému provést důkaz výslechem svědků, kteří byli připraveni uvést, že někdo obcházel klienty obžalovaného, aby se zapojili proti němu. Zároveň žádný soud neprovedl opakovaně navrhovaný výslech svědka, jehož výpověď by, pokud by jako svědek potvrdil, že je pravda to, co uvedl v emailovém prohlášení soudu, jednoznačně prokázala, že poškození křivě svědčili. Alespoň si neumím představit, jak jinak by bylo možné hodnotit případný obsah tohoto navrhovaného svědectví. Klient se již trpce směje a říká: Jak se mám hájit, když nemohu provádět zásadní důkazy a upozornění na trestnou činnost údajně poškozených stát odmítá řešit, protože prý jde o součást obhajoby?

Skutečně má klient pravdu, že opakovaně státní zástupci odmítali šetřit případnou trestnou činnosti poškozených. Až nyní jsme po letech soustavného upozorňování dostali stanovisko policie, že je tato trestná činnost promlčená. I z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že by upozornění na případné potiprávní jednání státních zástupců neměli řešit státní zástupci. Třeba by pak k promlčení trestní odpovědnosti nedošlo a soud by nahlížel na svědky jinak.

Je obtížné mluvit o rovnosti v trestním řízení a vysvětlovat ji obžalovanému, pokud jedné straně se vychází vstříc a druhá strana má velmi omezené možnosti. Klient počítá, že zase skončí v kriminálu, a to i po vystoupení svědka, jehož výslech nařídil Nejvyšší soud. Seděl jsem při jeho výslechu v soudní síni jak opařený. Svědek nehovořil s tím, o kom mi kdysi tvrdil, že hovořil, na rozhovor se mnou si nevzpomínal, to, co mu dotyčná osoba měla říci, mu dotyčná osoba neřekla, protože s ní nikdy nejednal. Co na tom, že mi osobně tvrdil, že jde za danou osobou? Prostě jsem si připadal, že Kecal z Prodané nevěsty by byl proti Hrádelovi ubohý hadr. Pak však začal svědek měnit své svědectví. Co se stalo? Řekl jsem něco v tom smyslu: Takže si nevzpomínáte, že jste mi to řekl? Můžeme to porovnat s nahrávkou. Pak potvrdil, že mi to určitě řekl.

Po skončení výslechu se mne klient zeptal. Co myslíte, bude někdo řešit, že svědek změnil svoji výpověď až poté, co uslyšel o nahrávce inkriminovaného rozhovoru? Nemohl jsem mu říci, že si to myslím. V jeho věci tolikrát svědci změnili svá tvrzení, když zjistili, že máme důkazy o tom, že nemluví pravdu a nic se jim nestalo, že bych vypadal jak blázen, kdybych to tvrdil.

Co si myslíte Vy? Prolomilo jednání Nejvyššího soudu v kauze Rath princip rovnosti stran, nebo jej neprolomilo?