Rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Nečesaný mne vůbec nepřekvapuje. S ohledem na to, s čím se občas jako advokát setkávám v naší justici a speciálně v činnosti některých státních zástupců, tak se nedivím, že Nejvyšší soud, ale i jiné soudy, při ochraně spravedlnosti občas ruší rozsudky nižších soudů. Sám jsem zvědav, jak dopadnu tento čtvrtek na jednání odvolacího soudu ve věci, kde též Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a propustil klienta po více než 5 měsících z kriminálu. Nejvyšší soud přitom nerozhodl, na rozdíl od kauzy Nečesaný, o tom, aby věc projednal jiný senát. A tak přes podanou námitku podjatosti budou rozhodovat dokonce i soudci, na které dal klient po jejich pravomocném soudním rozhodnutí a ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu podnět k zahájení kárného řízení.

Občas se něco v justici z důvodů, které raději neposuzuji, nepovede, občas něco zapáchá.

Je cosi shnilého ve státě dánském napsal William Shakespeare. Osobně po změnách prosazených před několika lety bych nyní napsal jiné jméno státu, kde něco zapáchá. Co posuzuji informace, proč nějaký soud zrušil v některých kauzách rozsudek nižšího soudu, tak mi minimálně jako vůně shnilého jablka připadá kauza Dalík, Nečesaný, případ Rath vyvolává představu vůně kupky jablek, nejasná se mi jeví kauza Kájínek atd.

Při posuzování kauzy svého klienta si připadám jako na pastvinách u rybníku Lipeš pana Schwarzenberga nedaleko obce Lety, kde mne ovívá vůně z vepřína, který má být za peníze našeho státu vykoupen, postaveného blízko bývalého pracovního a později cikánského tábora. Konec konců, proč nezhodnotit blízké pozemky, kde by se tak krásně rekreovalo, proč se má někdo zajímat o běžné lidi, za kterými nestojí peníze či politický vliv?