Je mi Jeho Eminence Miloslava kardinála Vlka velmi líto, a to nejenom proto, že se narodil v Líšnici u Milevska, v místě, odkud je blíže k rybníku v Sudoměři či do husitského Tábora proslaveného bojem proti zlořádům a mamonu než do okresního města Písek. Nikomu nepřeji dlouhou a těžkou nemoc a pomalé umírání a o to více to nepřeji tomu, kdo se jako mnozí mí příbuzní narodili ve stejném kraji, přestože na tradice místa možná až tak pan kardinál nenavazoval ve své činnosti.

Byl bych rád, je-li to možné, aby Bůh v jeho případě zohlednil slova svého syna dle Lukáše: „A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: 'Je mi to líto,' odpustíš mu.“ a odpustil mu zejména jeho boj za tzv. církevní restituce. Ty v některých lidech vyvolaly odpor a přesvědčení, že církvím nejde o víru, ale o mamon a odvrátily je tak od víry a od Boha, i jeho zasahování do politických záležitostí. Snad dojde odpuštění i pokud by o ně nepožádal a neuvědomil si, co činí, protože i každý světec hřešil. Snad se dokázal v hodině smrti vyrovnat i s výsledky své činnosti, snad mu nedělaly starosti. Bylo by obtížné odcházet z tohoto světa s vědomím, že pokud chtěl sloužit svému Pánu, že to z jeho strany možná nebyla nejlepší služba, když se podílel na snížení počtu věřících. Snad v jeho případě nebude platit, že „Cesta do pekla je vydlážděna samými dobrými úmysly.“ Odvádění lidí od vztahu k církvi a Bohu je přitom přímo proti základnímu přikázání „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“

Je moc smutné, že církve, které dělají i užitečné věci, se pro některé stávají symbolem nenasytnosti, symbolem těch, kteří nerespektují přikázání „Nepožádáš statku bližního svého.“ Když tak někteří kněží prosazují hmotné statky například jako u církevních restitucí, odvracejí lidi od víry, protože se neřídí požadavkem „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne“, což dokládá i statistika. Rozdíl ve vztahu k církvi mezi obdobím kardinála Tomáška známého svojí snahou o poctivé vyrovnání a narovnání vztahu církví se státem i s veřejností a kardinála Vlka dokládá statistické šetření za rok 2001. Zatímco u relativního údaje došlo oproti roku 1991 jen k mírnému poklesu, způsobeného především nárůstem počtu osob v kategorii ostatní církve a náboženské organizace, v absolutním údaji byl pokles osob hlásících se k církvi představované v té době kardinálem Vlkem velmi výrazný. Ve srovnání se zjištěnými údaji v roce 1991 se jedná o úbytek 1,3 milionu osob, představujících snížení o téměř celou jednu třetinu (31,8 %). V roce 2011 se nemusely údaje o náboženství uvádět, a tak je vypovídací hodnota snížená. Přesto se těsně po skončení kardinála Vlka ve funkci pražského arcibiskupa v roce 2010 někteří v roce 11 k církvi přihlásili.

Struktura obyvatel podle náboženské víry (náboženského vyznání) v letech 1991–2011 dokládá, kolik osob se přihlásilo k církvi jím představované v jednotlivých letech:

Předpokládám, že prosazení církevních restitucí a soudní spory pak budou mít v roce 2021 ještě větší dopad na počet věřících. Již nyní vyvolávají averzi vůči církvím u řady osob.

Co nastane po úmrtí Jeho Eminence? Nic zvláštního. Gregoriánské mše budou asi za něj znít, a i řada běžných mší bude sloužena. Snad se i mnozí věřící budou za něj modlit litanie. Jen je otázka, kolik mší bude muset být slouženo. Za zesnulého opata Justa, u kterého nalezli pouhých několik dukátů, údajně stačilo, že dal sv. Řehoř sloužit třicet mší svatých bezprostředně za sebou po třicet dní, aby po poslední mši se Justus prý zjevil svému rodnému bratru Kapisu a oznámil mu, že je z očistce vysvobozen. Kolik asi bude muset být slouženo mší za Jeho Eminenci, aby byl vysvobozen z případného očistce za snížení počtu věřících v důsledku jeho činnosti?

Snad se mi nikdo nebude divit, že věřící požádám i o připojení se k modlitbě za duši zemřelého: "Odpočinutí lehké dej mu Pane a světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá ve svatém pokoji. Ať ve svém těle uvidí Boha, Spasitele svého. (Job 19,25-27).". Je-li Bůh, určitě tato modlitba je v zájmu zesnulého.