Příchozí občas změní poměry v zemi, kam přichazí. Zdá se, že nás čeká po několika stoletích vývoj, který již známe z naší historie a že dojde k další historické změně z vůle vládnoucích.

O majetkových poměrech souvisejících s náboženstvím v prvním státním útvaru na českém území v Sámově říši v prvé polovině 7. století n. l. nemáme bližší údaje. Pouze víme, že zde neexistoval majetek patřící stávající církvi římskokatolické, neboť na území nynější České republiky nebylo křesťanství a vyslanec franckého krále Dagobert Sicharius dle Fredegardovy kroniky z 60. let 7. století uváděl Sámovi: „Není možné, aby křesťané a sluhové boží mohli uzavírat přátelství se psy.“

V devátém a na začátku desátého stolení patřily Čechy do tzv. Velkomoravské říše. V ní se již vyskytují první informace o majetcích spojených s kultem. Roku 862 kníže Rastislav žádá Cařihrad o vyslání slovansky mluvících věrozvěstů na Velkou Moravu a roku 863 přichází z ní dva bratři sv. Cyril a Metoděj na Velkou Moravu. Ti byli prohlášeni v roce 1980 spolupatrony Evropy. Roku 874 křtí knížete Bořivoje a jeho ženu Ludmilu na Velehradě. Bořivoj založil první kamenný kostel v Čechách na Levém Hradci a první kostel na pražském hradu zasvěcený Panně Marii . Čechy se podřizují církevní správě velkomoravské, která nahradila církevní správu z Řezna. Minimálně od té doby platil soudní Zákon pro laiky – Zákon sudnyj ludem. Vznikl pravděpodobně na území velké Moravy, když dle některých byli bratři jeho autory. Ten v době, kdy ještě bylo připuštěné na území státu otroctví, dokonce vyžadoval vydávání odpadlíků od křesťanské církve církvi.

Po zániku Velké Moravy již hovoříme o českém státu a postupném vytváření církevního majetku v něm. V roce 973 bylo založeno pražské biskupství. O zavedení desátků v českých zemích se dle Kosmovy kroniky pokusil nedlouho po jeho založení pražský biskup Dětmar (biskup 976-982). Při jejich zavádění nebyl údajně příliš úspěšný pro nedostatečnou podporu světské moci. Později vévoda (kníže) Boleslav v roce 992 poskytl osobně biskupovi Vojtěchovi právo na stavění kostelů a vybírání desátků.

Až roku 1039 v Dekretech Břetislavových známých z latinského znění z Kosmovy kroniky byla vyhlášena podpora státu církvi se snahou o prosazení církevní morálky a upevnění církevní organizace. Zakotvila právo církve na propadnutí díla a toho, co se při díle nalezne, pokud někdo neslaví neděle a slavné svátky, pokuty za nedodržování církevních svátků či za nepohřbení mrtvého na křesťanském hřbitově. Církev se tak začala na základě rozhodnutí státu obohacovat na úkor těch, kteří nechtěli akceptovat katolickou morálku a katolické náboženství.