Tento týden odstartují v Paříži Letní olympijské hry. Po více než dva týdny budou jistě férově mezi sebou zápolit sportovci, sportovkyně a ti další v mnoha disciplínách.

Byli jsme nesčetněkrát ujištěni, že to budou hry udržitelné, inkluzívní, klimaticky neutrální a také genderově korektní. Určitě nejzajímavější bude sledovat zápolení dusíku a kysličníku uhličitého.

Oba plyny vyrazí ze startovních bloků ve velmi odlišných pozicích. Hodného dusíku je v atmosféře skoro dvoutisíckrát víc než kysličníku uhličitého. Přesně 1905krát. Hmotnostně je pak dusík silnější 1258krát. Proč bychom přesto měli všichni fandit dusíku? Protože je plynem opomíjeným. Jen si to vezměte: kysličníku uhličitého je o tolik méně, a jakou má přitom ohromnou publicitu! Každý s ním dělá rozhovory, každý popisuje jeho umění ohřát celý svět, někdo si dokonce dovolí napsat, že je z něj živa veškerá zelená vegetace, a tedy i všechen ostatní život. A dusík, ten je jako panenka v koutě. Je všude, tolik se snaží, a nikdo o něm nepípne. Tak snad to v Paříži tomu teplotvornému kysličníku uhličitému pořádně nandá.

Všem fanouškům férového sporu také udělalo radost, že na olympiádu nejsou vpuštěny reprezentace zemí, které vedou válku proti jiným zemím. Toto pravidlo by se mělo ujmout univerzálně. Snad to pak ale nedopadne tak, že ve finále soutěží se spolu utká Švýcarko A a Švýcarko B. My, se svými hrdiny z afgánských hor a pouští či ze saharského písku v Mali, na účast v příštích letech můžeme zapomenout.

Jedna soutěž byla ale rozhodnuta už dávno před slavnostním zahájením. Soutěž o to, kde se sportovní svátek za 228 miliard korun bude konat. Do tohoto klání se kromě Paříže přihlásila města Budapešť, Boston, Hamburk a Řím. V Budapešti se ale vzbouřili obyvatelé. Ti se však vzbouřili i v Bostonu. Americký olympijský výbor se ale nezalekl, a oslovil Los Angeles. Tam to na radnici také nedopadlo moc dobře, jenže do hry se vložili vyjednavači. A tak se Paříž s Los Angeles o vítězství šábly: Paříž vyhraje pro rok 2024, Los Angeles pro rok 2028. Olympijský výbor v roli rozhodčího se zaradoval, že má na osm let vystaráno, a jednomyslně (!) rozhodl, že Řím a Hamburk utřou. Měly se taky šábnout, že.

Tak by to mělo v čestném klání vypadat. Ne zuřivé zápolení. Prostě se favorité dohodnou: dneska já, příště ty. A bude to krásně harmonické, bezkonfliktní, konsenzuální a pro rozhodčí příjemnější. Třeba se tím inspirují i sportovci.

Sportovci by ale naopak mohli být inspirací pro jiné. V USA nabírá na obrátky také jistá soutěž. Jednomu týmu se zrovna moc nedaří, i když ten druhý vede jen s odřenýma ušima. Prohrávající tým by se ale mohl inspirovat od fotbalových trenérů. Ti za nepřiznivého stavu vystřídají a pošlou na trávník nějakého svého žolíka. A takový čerstvý žolík pak často zápas otočí. Už ho má demokratický trenér v rukávu? Bude to ještě napínavé...

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause