Všeobecná posedlost některých politiků a novinářů vyslovením důvěry vládě po jejím jmenování prezidentem je rovněž komická až absurdní, protože do ústavního pořádku byla zavlečena až Klementem Gottwaldem a jeho orly práva v tzv. „Ústavě 9. května“. V ústavě první republiky z roku 1920 mohla sněmovna vyslovit nedůvěru a vlád mohla o důvěru požádat. Přesto byla vláda odpovědna sněmovně a první republika byla nepochybně republikou parlamentní.

Pro lidi s průměrným vzděláním, kteří jsou schopni číst i složitější české texty, třeba Ústavu ČR, a znají význam cizích slov a jejich kontext, není tajemstvím, že demise je jednorázový akt, který nenastoluje žádný stav „v demisi“. Na samotný akt demise vlády, kterou do rukou prezidenta podává premiér, navazuje prezident slovy v tom smyslu, že demisi přijímá a žádá premiéra, aby ta skupinka občanů, která byla ještě před chvilkou vládou, pokračovala ve své činnosti až do jmenování vlády nové. Kdybychom tedy měli být korektní, tak bychom v indiánském žargonu měli o ministrech v demisi mluvit spíše jako o „těch, které prezident požádal, aby dál dělali, jako že jsou členy vlády a ministry“.

Je evidentní, že si novináři a politici myslí, že neustálým opakováním mantry „v demisi“ dosáhnou jakéhosi odporu občanů vůči „těm v demisi“. Myslí si, že je tímto výrazem dehonestují. Dělají to amatérsky a hloupě, tak, jak to odpovídá jejich vzdělání, intelektu a pár stříbrným, které za to dostávají. Vrcholem je aktuální kombinace „designovaného“ premiéra s ministry „v demisi“. Na takovou směs budoucnosti a minulosti v realitě by byla krátká nejen kvantová fyzika, ale i sci-fi nebo fantasy literatura.

Všeho moc ovšem škodí a výsledek hloupé kampaně proti „těm, které prezident požádal, aby dál dělali, že jsou členy vlády a ministři“ a zejména „tomu, koho prezident požádal, aby dál dělal, že je premiér“, se dostavil. Lidem je to víceméně jedno, a pokud si vyhodnotí, že takto hovoří novináři a politici, kteří pro obecný lid představují, až na stále řidší výjimky, opravdovou spodinu společnost, tak popularita a zejména legitimita „těch v demisi“ v očích lidu minimálně neklesá.

Je patrné, že s mateřským jazykem jsou mnozí na štíru bez ohledu na to, zda mají maturitu, totalitní, demokratickou nebo státní. O ústavě ani nemluvě. Možná jde o zrození „newspeaku“ či „eurospeaku“, o kterém se Orwellovi ani nezdálo…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele