Za mých mladých let se tradovala historka, že mladý nadějný komsomolec nemohl být povýšen, protože byl zapleten do krádeže kožichu. Po dvaceti letech, když už byl zcela beznadějným komsomolcem, vyšlo najevo, že byl kdysi s manželkou v kině a jeho partnerce tam ukradli v šatně kožich… Ale celá ta léta byly návrhy na jeho postup i on sám dnešními slovy „kontroverzní“.

Dnešní svět trpí tím, že ho ovlivňují lidé, kteří ho činí složitým, protože cokoliv jednoduchého je pod jejich úroveň. Jde o politiky, byrokraty, novináře a, bohužel, také většinu akademiků. Především těch ze společenskovědních oborů a zejména ekonomů. Ti všichni žijí z toho, že ohromují lidi složitostí světa a označují jednoduchost jako semeniště zla. To vše pod heslem - nechte to na nás, bez nás nemůžete nic dělat i my máme jen malou naději. Když něco popleteme, musíte nám odpustit. Všude číhají vyšší moci a černé labutě. Pokud se objeví lidé, kteří prostě něco skutečně jednoduchého a prospěšného dělají, okamžitě to označí jako kontroverzní, jako konflikt zájmů, prostě pryč od toho… Když se podíváte za stoly, za kterými se rozhoduje o našem osudu, uvidíme tam spoustu „poraděnků“ bez jakékoliv odpovědnosti. Lidé, kteří by měli rozhodovat, nést odpovědnost, nejsou za nimi vůbec vidět, pokud tam vůbec ještě jsou. Pokud se už někdo takový objeví a navrhne něco, čemu lidé rozumějí, je okamžitě napadán „bratrstvem složitosti a neodpovědnosti“, je označován za populistu, fašistu až nacistu.

Jsou to zcela neodpovědní intervencionisté, kteří posílají nás, obyčejné lidi umírat tu do Iráku, Afghánistánu, Libye nebo teď Sýrie s věčnou touhou útoku na Írán. Ale nejde jen o války. Jde obecně o vysílání lidí do situací, ve kterých jim hrozí prostě konec, směr, krach. Typickým příkladem je brexit. Tito lidé jsou stále nebezpečnější, protože dnes, pokud je poslechneme, máme dost prostředků, jak se zničit. Dříve to nebylo tak snadné, i když jsme byli stejně „mešuge“, jako teď. Intervencionisty to prostě baví, jak radostně běžíme k útesu, kam nás vyslali.