Za mých mladých let se tradovala historka, že mladý nadějný komsomolec nemohl být povýšen, protože byl zapleten do krádeže kožichu. Po dvaceti letech, když už byl zcela beznadějným komsomolcem, vyšlo najevo, že byl kdysi s manželkou v kině a jeho partnerce tam ukradli v šatně kožich… Ale celá ta léta byly návrhy na jeho postup i on sám dnešními slovy „kontroverzní“.

Dnešní svět trpí tím, že ho ovlivňují lidé, kteří ho činí složitým, protože cokoliv jednoduchého je pod jejich úroveň. Jde o politiky, byrokraty, novináře a, bohužel, také většinu akademiků. Především těch ze společenskovědních oborů a zejména ekonomů. Ti všichni žijí z toho, že ohromují lidi složitostí světa a označují jednoduchost jako semeniště zla. To vše pod heslem - nechte to na nás, bez nás nemůžete nic dělat i my máme jen malou naději. Když něco popleteme, musíte nám odpustit. Všude číhají vyšší moci a černé labutě. Pokud se objeví lidé, kteří prostě něco skutečně jednoduchého a prospěšného dělají, okamžitě to označí jako kontroverzní, jako konflikt zájmů, prostě pryč od toho… Když se podíváte za stoly, za kterými se rozhoduje o našem osudu, uvidíme tam spoustu „poraděnků“ bez jakékoliv odpovědnosti. Lidé, kteří by měli rozhodovat, nést odpovědnost, nejsou za nimi vůbec vidět, pokud tam vůbec ještě jsou. Pokud se už někdo takový objeví a navrhne něco, čemu lidé rozumějí, je okamžitě napadán „bratrstvem složitosti a neodpovědnosti“, je označován za populistu, fašistu až nacistu.

Jsou to zcela neodpovědní intervencionisté, kteří posílají nás, obyčejné lidi umírat tu do Iráku, Afghánistánu, Libye nebo teď Sýrie s věčnou touhou útoku na Írán. Ale nejde jen o války. Jde obecně o vysílání lidí do situací, ve kterých jim hrozí prostě konec, směr, krach. Typickým příkladem je brexit. Tito lidé jsou stále nebezpečnější, protože dnes, pokud je poslechneme, máme dost prostředků, jak se zničit. Dříve to nebylo tak snadné, i když jsme byli stejně „mešuge“, jako teď. Intervencionisty to prostě baví, jak radostně běžíme k útesu, kam nás vyslali.

Platí tedy, že bychom se nikdy neměli řídit radami lidí, kteří za tyto rady nemohou být potrestáni, nebo se následně nepodílí na jejich realizaci. Rady neodpovědných jsou jako jed.

Dříve byli v čele společnosti lidé, kterým šlo alespoň o jejich kůži, o jejich zisky a především ztráty. Patřilo to k přirozenému étosu dřívější elity. Noblesa, čest a majetek zavazovaly. Občas se dokonce vyskytovali dokonce i takoví, kteří nasazovali kůži i pro druhé. Dalo by se říci, že nasazovali nejen vlastní kůži, ale i duši. Dnes jsou v čele společnosti lidé, kterým především záleží na názorech druhých. Je to totiž právě konformní jednání a chování podle názorů druhých, které přináší hlasy ve volbách a následně majetek a pocit moci. Ti, co nasazují duši, jsou dnes nebezpeční blázni, a ti co nasazují kůži, jsou kontroverzní. Měli bychom se držet hesla, že ti co mluví, by měli začít něco dělat. A ti, co něco dělají, by měli začít mluvit. Dnes žijeme v době, kdy lidé, kteří něco dokázali, nejsou pouštěni do slonovinových věží vyvolených neodpovědných. Jejich pýcha to nedovoluje.

Zdeněk Neubauer říkával a psal, že věda není o životě ani o světě. Věda je modelech. Obrazně řečeno-věda zkoumá mapy nikoliv samotnou krajinu. Všude kolem nás jsou příběhy, popisy a modely. Svět je nám dán jenom jednou jako informace, protože ho v zásadě neumíme jinak přijmout. Jediným způsobem, jak se realitě co nejvíce přiblížit, je naše přímá účast na její tvorbě prostřednictvím našich autentických změn. Ti z nás, kteří to dělají, nasazují kůži, někdy i duši a chápou pojem jednoduchosti. Fungující jednoduchosti a jednoduchostí, ze kterých se může skládat fungující věci složitější. Jinak to nejde. Vymýšlet složité fungující systémy je velice neúspěšný a nebezpečný podnik. Ale neodpovědné bratrstvo složitosti se v tom přímo vyžívá. Bohužel, jejich autoři hřeší na to, že jsme náchylní věřit velkým žvástům spíše než malým.

Jakákoliv jednoduchá akce budí kontroverze. Jsou to však právě odpovědnost, nasazování vlastní kůže a činy, které nás chrání před nebezpečnou pýchou, která není jenom smrtelným hříchem, ale rovnou dálnicí do pekel.

Kdybych chtěl parafrázovat Bibli, řekl bych, že bychom se měli chránit před odpovědnosti nepoznamenanými a měli bychom chválit Boha či náhodu za seslání těch kontroverzních, co mají skutečně něco za sebou…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele