Nicméně, to, co je známo, vzbuzuje v EU mezi lidmi a jejich organizacemi značnou nevoli. Je zvláštní, že napříč EU jsou důvody odporu trochu odlišné, ale to, co je průřezové, je odpor k ustanovení, které dává soukromým korporacím možnost žalovat státy za chování, které by mohlo ohrozit jejich potenciální zisky, a to před nespecifikovanými tribunály v jurisdikci podle výběru korporace. Jen těžko si lze představit lépe význam slova vazal, protože smírčí či arbitrážní tribunály nejen že budou vysávat svými rozhodnutími veřejné rozpočty, ale budou mít i nárok rušit legislativu, která je pro zisky korporací potenciálně škodlivá. Jak bude ta spravedlnost vypadat, je zcela nabíledni.

Jde o faktický rozvrat jakékoliv suverenity zákonů přijatých lidem a jejich zástupci nad libovolným teritoriem nebo procesem. Je také celkem nabíledni, že to EU a její orgány podporují, protože evropské instituce jsou geneticky proamerické a jsou důsledkem a výsledkem strategických plánů USA již od brettonwoodské konference. Nelze se v žádném ohledu spravedlivě domnívat, že by USA na plně vojensky i ekonomicky dobytém území tzv. Západní Evropy dopustily vytvoření instituce, která by toto území emancipovala v rozporu s jejich zájmy. To, co je skryto v Kissingerově bonmotu, že neví, komu do Evropy zavolat, je právě snaha USA o rozbití pestré struktury evropských národních států a jejich jurisdikcí. Podobně se v temných časech totality objevovaly svěží nápady moskevských moudrých hlav, že by vlastně bylo fajn, kdyby se ze sovětských satelitů staly svazové republiky. Nihil novum sub sole. Kdo chce něco zničit, sjednotí to nebo alespoň daruje sjednotitele… EU se o to dlouhodobě snaží evolučním plíživým postupem, USA to přes TTIP chtějí vzít hopem.

Odpor k TTIP by se mohl stát nadějí pro Evropu v tom smyslu, že by působil na důslednou obnovu principu subsidiarity a to nejen na úrovní EU - členský stát, ale především na úrovni stát – obec. Nestačí být proti TTIP, protože naším problémem není to, že USA prosazují své mocenské zájmy, ale to, že my neprosazujeme své a spoléháme se na to, že je bude prosazovat Brusel. To je omyl, protože nejen Brusel, ale klíčové státy EU a jejich šéfové jsou celkem bezpečně pod vlivem USA. Pokud má mít odpor proti TTIP smysl, nesmí být antiamerický, ale proevropský a musí jednoznačně dávat najevo, že ty zoufalé figurky, hrající si v Paříži pod ochranou ostřelovačů v pusté ulici na čelo průvodu k ničemu nepotřebujeme. Tyto figurky nám budou tvrdit, že transatlantická vazba je nezrušitelná a v jejím jménu je možné cokoliv, co si USA přejí. Takové to „se Sovětským svazem na věčné časy“ tak trochu naruby. Problém je v tom, že my víme, že nic netrvá věčně, i když to strýček Váňa nevzdává a občas zachrastí prasklým řetězem, ale západní politici si Evropu bez poručníkování strýčka Sama představit bohužel neumí. O to směšnější jsou argumenty o nezrušitelné transatlantické vazbě, které zaznívají z Černínského paláce.

Odpor k TTIP by se také měl přetavit do nové kvality našich vztahů k sousedům EU. Neměly by být ani předpojaté, ani nadřazené, ani předpodělané. Suverenita EU musí stát na suverenitě členských států a ty musí stát na obcích a občanech. Aktuální podoba vztahu EU k Rusku a k islámskému světu svědčí o tom, že evropské politické elity jsou hloupé a nezralé a spíše vyhledávají oporu v názoru USA, než by se obtěžovaly s vlastním. Odpor k TTIP musí směřovat nejen k vyřazení stávajících zbabělých, nekompetentních a neevropských elit z vlivu na život evropských států, obcí a občanů, ale především k přehodnocení stávajících trendů evropské integrace, které směřují k rozvratu přirozených lidských společenství, rodin, obcí a regionů ve jménu účelových organizací, jejichž jediným smyslem je zisk. Měli bychom poděkovat TTIP, že ukázala tyto trendy v plné nahotě a nastavila zrcadlo skutečným zájmům stávajících evropských elit. Utváření společnosti na principu má dáti- dal, neustálé a všudypřítomné oceňování neocenitelného penězi, spolehlivě rozvrací každé společenství, každou společnost.

Nezbývá než dodat, že pokud bude TTIP uzavřena, přijde sekáč, který se nezakecá, a ani my, Češi, se s ním moc „nějak“ nedomluvíme. Věřím, že se ukáže, že v EU je nejen občanská společnost, ale i evropský lid. Požadavek na národní referenda ve vztahu k TTIP je zcela legitimní. Naděje umírá poslední, i když do hrobu ji obvykle klade milovaná tchýně….

Publikováno se souhlasem vydavatele.