Vzal jsem si k ruce Ústavu ČR a hned v preambuli jsem se dozvěděl, že „my, občané České republiky“… „jsme odhodláni chránit Českou republiku, jako vlast“… a „společně střežit zděděné přírodní i kulturní, hmotné i duchovní bohatství“. Vzhledem k tomu, že jsme přitom „věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti Koruny české i státnosti československé“, zdá se mi, že dát legislativní podporu a možnost občanům všestranně se vybavit k takovým skutkům, ke kterým jsou odhodláni, je přirozenou povinností státu.

Aniž bych chtěl jakkoliv navozovat myšlení směřující k povinné domobraně a skutečně lidovým milicím, musím si stát za tím, že občané se bez výzbroje, výstroje a potřebných znalostí ve svém, samotnou ústavou postulovaném, odhodlání těžko obejdou…

Bude zajímavé sledovat, jaké povinnosti lid uloží prostřednictvím svých volených zástupců těm z nás, kteří budou mít právo skutečně nosit zbraň. Právo nosit zbraň je totiž v evropském kontextu významnou výsadou, spojenou s určitým morálním kodexem a vysokou odpovědností. Obávám se totiž toho, že nikdo nemůže udělit více než má on sám, a chudoba našich malostranských vyvolených v ohledu morálky a odpovědnosti se pohybuje na úrovni blízké záporným číslům… Na druhé straně, ono těch odhodlaných skutečně bránit, chránit a střežit nejsou také žádné milióny..

Děvka je jednak profese a jednak charakter. Jak říká klasik… z děvky pannu neuděláš… a já dodávám, že z děvky neuděláš ani rytíře a děvka rovněž z nikoho rytíře neudělá… Tohle bude asi na Malé Straně malinkatý problém, ale jinak je tu pořád ten naštvaný Brusel a kýbl předvolebního populismu…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.