Skupina šesti desítek poslanců navrhla vrátit do trestního zákoníku čin veřejného hanobení prezidenta republiky. Za jeho spáchání by lidem hrozilo až roční vězení. Důvodem má být dle důvodové zprávy, že jsme v současné době stále častěji svědky urážek hlavy státu, státních symbolů, avšak chybí adekvátní ochrana. Poslanci se ohánějí tím, že ochrana hlavy státu byla v českém právním systému již v dobách první republiky. Zde se mýlí. Urážku majestátu znal již středověk a jediným trestem byla vždy smrt. V 19. století již nebylo právo tak krvelačné a za zločin uražení veličenstva, který mohl být spáchán jak osobním uražením, tak i nepřímým posmíváním se panovníkově osobě, např. tiskem nebo karikaturami, hrozil těžký žalář od jednoho do pěti let.

Připadá mi pokrytecké ohánět se masarykovskou první republikou, která sice znala přečin urážky prezidenta republiky, ale prezident Masaryk často odsouzené amnestoval či trestní řízení zastavoval. A jak to bylo za komunistů, si řada z nás pamatuje. Aplikace skutkové podstaty hanobení prezidenta byla využívána proti kritikům režimu.

Jsem přesvědčena, že funguje jednoduché pravidlo: pokud si národ váží svého prezidenta, nemá potřebu ho hanobit. Jistě s výjimkou jednotlivých excesů. Že jsme dnes svědky toho, že se nemluví uctivě o hlavě státu, je výsledkem vulgarizace politiky, na které má velmi významný podíl sám pan prezident, který si ve vulgaritách, dvojsmyslných vyjádřeních a nepravdách libuje. Nová skutková podstata trestného činu hanobení prezidenta republiky nezamezí tomu, aby se lidi nevyjadřovali o svém prezidentovi neuctivě. Jen to nebudou činit veřejně a masmédia jen budou opatrnější.

Respekt, úctu a vážnost si nelze vynutit prostřednictvím zákona či postihu státem. Pokud panu prezidentovi zbylo něco z jeho moudrosti, tak takový zákon nepodepíše. (Chtěla jsem původně napsat „zdravého rozumu“, ale to by možná již bylo hanobení.)