„Z pochopitelných důvodů jde společně s loňským rokem o daňově nejméně svobodný rok od chvíle, kdy Liberální institut Den daňové svobody počítá, neboť pandemická situace je zcela bezprecedentní. Nabízí se srovnání s rokem 2010, kdy českou ekonomiku nejvíce zasáhla předchozí ekonomická recese. Přestože oproti předpandemickým rokům jsme si pohoršili o téměř celý měsíc, oproti roku 2010 jde o zhoršení o pouhý týden,“ zasazuje výsledky do kontextu ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Za všech jiných okolností bychom vládu za takový drastický posun tvrdě kritizovali. Vládě však nelze vyčítat obranu před pandemií, což je přímo učebnicový veřejný statek. Je jasné, že zde musí stát vynaložit nějaké prostředky navíc. Vládu však můžeme a musíme kritizovat za dvě věci: 1) v době předchozí dlouhé konjunktury si nevytvořila finanční polštář a nereformovala veřejné finance, 2) spousta opatření byla zmatečná nebo přímo kontraproduktivní.

Den daňové svobody v České republice (2010–2021):

„Dlouhodobý posun Dne daňové svobody směrem k začátku roku v období konjunktury mezi lety 2013 a 2018 na první pohled působil jako pozitivní vývoj ve smyslu snižování míry přerozdělování i vytváření rezerv pro budoucí krize. Ve skutečnosti se však o žádné budování rezerv nejednalo: státní výdaje v tomto období prosperity vytrvale rostly a o snižování míry přerozdělování (kterou Den daňové svobody měří) se tak plně zasloužila skutečnost, že růst produktivity byl strmější než růst vládních výdajů. Tento trend se otočil už v roce 2019 před začátkem pandemie. Nyní nás absence rezerv vytvořených během růstového období i uvyknutí na stále bobtnající veřejné výdaje zasáhly nepřipravené v době pandemie – spolu se zastavením růstu, respektive poklesu produktivity v důsledku vládních opatření a opatrnosti soukromého sektoru,“ komentuje vládní hospodaření ředitel výzkumu Liberálního institutu Jan Mošovský.