Přesto je to výročí významné a do propagandistického arsenálu okolí Vladimira Putina skvěle se hodící: 4. listopadu 1612 domobranecké oddíly pánů Minina a Požarského osvobodily Moskvu, obsazenou polsko-litevskými vojsky.

Což je okolnost, která v současné době zabírá i u těch, kdož až doposud vůči Dnu jednoty lidu zůstávali chladní.

Nový svátek byl mimo jiné vymyšlen proto, aby postupně vytěsnil oslavy vítězného října, připadající na 7. listopad. Čistě vnějškově se však způsob připomínání obou historických dat navzájem dost podobá: po celém Rusku probíhaly tzv. Ruské pochody.

Změnil se ovšem obsah těchto demonstrací. Jeden příklad za všechny: Na moskevském předměstí Ščukino se sešlo asi 5000 lidí a organizátoři této akce prohlásili, že jejím základním obsahem je „podpora Novoruska“.

Co je Novorusko, ví dnes koneckonců každý či skoro každý i u nás. Za unikum by se ovšem dal považovat fakt, že podobných ruských pochodů se zúčastňovali jak příznivci samozvaných republik na východě Ukrajiny, tak i ti, kteří se stavějí za „bratrství ruského a ukrajinského národa“.

Jak už řečeno, dnešní svátek původně příliš velké nadšení nebudil. Jak ale sdělovalo dnešní ranní zpravodajství ruské televize Rossija 24, zatímco před čtyřmi lety tento svátek chápalo jako nutný a užitečný jen něco přes 40 % Rusů, tentokrát už jsou těchto lidí skoro dvě třetiny.

Rusové slaví každopádně rádi, ale dnešní den měl pro ně přídech čehosi nového, čehosi, čím světu ukazují, že tu jsou a že se s nimi musí počítat. Že stále četnější ruské výbuchy nacionalistických vášní svět spíš děsí a nutí k opatrnosti, je zřejmě příliš nezajímá.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.