A právě v tuto chvíli přicházejí dva významní představitelé moderní české společnosti, hlava nejvlivnější církve a předseda vlády, s těsně po sobě jdoucími prohlášeními, která jako by si objednal kdosi z obří metropole, vzdálené 1750 km na severovýchod od nás. Připomeňme si ty výroky:  

Pan kardinál je toho názoru, že "celá záležitost není tak jednoduchá, aby se odbyla jen poukazem na svobodu projevu, nemilovaného prezidenta a politická práva vyjádřit k němu odpor," a přirovnává potupu chrámu sv. Spasitele k sovětskému zničení tohoto chrámu Josefem Vissarionovičem Stalinem. Dominik Duka má zajisté pravdu v tom, že vpád maskovaných dívčin do chrámových prostor, kam nesmí laik vstoupit, samozřejmě znesvěcením je, a stejně tak můžeme souhlasit s jeho slovy o tom, o jaký delikt se jedná z hlediska velmi přísného pravoslavného ritu. Jenže o to přece v tuto chvíli nejde – nejde totiž o míru viny, ale o míru trestu.  

Stejnou výtku si troufáme adresovat i českému premiérovi Petru Nečasovi. Ten v pondělním brněnském projevu mimo jiné uvedl, že je nutné "zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu". Nečas přímo varoval před "falešným adorováním" nevkusu, který představují ruské aktivistky ze skupiny Pussy Riot. Podporu tibetského dalajlámy zas Nečas vnímá jako vzývání režimu, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter. Mimochodem – podobné předjímání toho, jak by asi vypadal případný nezávislý Tibet, byť jde o představu víc než hypotetickou, by se z úst špičkového politika kdekoli na světě nemělo nahlas ozvat vůbec – i kdyby si to takový politik sebeupřímněji myslel. Znovu opakujme, že protesty a vlna sympatií vůči vězněným ženám nejsou dány mírou jejich viny, ale mírou trestu, jaké se dočkaly.  

Kardinál Duka a premiér Nečas se svými dle našeho soudu opravdu neuváženými výroky ocitají v sousedství jednoho ze současných nejtmářštějších ruských televizních komentátorů Arkadije Mamontova, který v ruské státní televizi Rossija-1 odvysílal dvoudílný pseudodokument, v němž Pussy Riot viní z toho, že svou „punkovou modlitbu“ provedly na popud Borise Berezovského a „jakýchsi neznámých Američanů“. Boris Berezovskij na toto tvrzení reagoval replikou, že by byl hrdý, kdyby na něco takového, jako byla ona punková modlitba, někdy v životě přišel.  

Známý neortodoxní pravoslavný myslitel a profesor moskevské duchovní akademie protodiakon Andrej Kurajev označil Mamontovův dokument za „školu šíření nenávisti“ k čemuž dodal: „Nefandím ani těm dívkám, ani Berezovskému… Ale proč jitření instinktů vskutku živočišných vydávat za vzor křesťanských ctností? Proč dál rozhojňovat hřích?“  

Krizové časy jsou samozřejmě tíživé a zejména snaha českého premiéra nerozhojňovat překážky na cestě k trhům, jako je ten ruský, je možná pochopitelná. Ani ta se však nesmí dít za každou cenu – tím spíš, že Rusové jsou v záležitostech obchodu tradičně pragmatici a že čeští zastánci Pussy Riot jen těžko zkazí vzájemné obchody, o něž ruská strana bude opravdu stát.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele