Má určitě pravdu. Jádro věci je ale v tom, zda by samotná výměna vlády mohla změnit podstatu zdejších potíží. A o tom lze silně pochybovat.

Od vzniku samostatné ČR, tedy za posledních 19 let, se tady vládních garnitur vystřídalo už celkem jedenáct: což znamená, že v průměru vychází na každou z nich ani ne rok a tři čtvrtě. A to přitom ještě dvě z nich vydržely vládnout po celé své funkční období, tedy každá čtyři roky. Kromě první vlády Václava Klause to byla první sociálně demokratická vláda Miloše Zemana, držená ovšem u kormidla opoziční smlouvou s ODS. Už to samo o sobě signalizuje, že je tady něco dosti zásadního v nepořádku.

Co to je, vyjde najevo při pohledu pod pokličku tvorby zákonů na jednotlivých ministerstvech. Na nedávném semináři ve sněmovně o finanční kontrole ve veřejné správě, pořádaném komorou auditorů pod záštitou kontrolního výboru sněmovny, si například na předlohu novely příslušného zákona svorně stěžovali jak členové kontrolního výboru, tak přítomní auditoři.

Podle nich vnáší novela z dílny ministerstva financí, jejímž cílem údajně je zajistit hospodárnost při nakládání s veřejnými financemi včetně evropských fondů a tudíž i zamezit korupci, do už tak nepřehledného zákona jen další zmatky a komplikace. Ve vzácné shodě řekli členové kontrolního výboru Vojtěch Filip z KSČM i Zdeňka Horníková z ODS, že novela je napsána špatně a nejlepší by bylo ji vrátit. Ministerstvo ale podle jejich slov kontrolní výbor naléhavě žádá, aby poslanci novelu nevraceli a pokusili se ji opravit.

Četné věcně podložené výtky auditorů i poslanců a senátorů pak přítomný ředitel ministerského odboru, kde kritizovaná novela zákona vznikla, odrážel poukazem na to, že „takové bylo zadání“, anebo, že „je to jen novela, takže na starý kmen museli roubovat nové větve“. Na otázku, proč tedy rovnou nepřipravili nový zákon, odvětil ředitel dosti bezmocně, že tomu by musela předcházet řada jiných rozhodnutí, takže on vidí možnost pracovat na něm tak nejdřív v příštím volebním období.

Na místě je ovšem otázka, kolik z nynějších úředníků u toho pak ještě bude: s výměnou vlády tady nový ministr běžně dosazuje „svoje lidi“ nejen do politických, ale i do odborných pozic svého úřadu. A to bez ohledu na jejich profesní způsobilost. Podle toho to pak vypadá. Zákon o státní správě, který ČR přijala před vstupem do EU, je dodnes u ledu, protože jeho vstup v platnost zákonodárci pravidelně odkládají. V posledních letech s odkazem na to, že v útrobách příslušných ministerstev prý vzniká zákon zbrusu nový, který bude vyhovovat líp. Ve skutečnosti ovšem kvůli tomu, že si partaje chtějí ponechat i nadále možnost rozdávat trafiky svým věrným. Ve státní správě tak už po dvě desetiletí bují klientelismus a nejsou tam nastavena jasná pravidla pro kariérní postup. Podobně jako kdysi, bývají dnes znovu na vedoucích místech „stranické kádry“ bez ponětí o odborné stránce věci. Právě tohle odrazuje schopné odborníky od státní služby. A to podstatně víc než skutečnost, že jsou v soukromé sféře snad o něco lepší platy. Tohle napravit bude běh na hodně dlouhou trať a nikdo nám v tom nepomůže.

Na zmíněném semináři ve sněmovně vysvětloval mezinárodní rámec kontroly veřejných financí Robert Giddisse z Evropské komise s tím, že se jedná o základní kámen reformy veřejné správy. Na otázku z publika, zda ČR plní to, k čemu se v tomto ohledu zavázala v přístupové smlouvě do unie, odpověděl jasně: „Nejsme policie. Nemůžeme z Bruselu na nikom nic vynucovat“ 

Publikováno se souhlasem vydavatele.