A schytali to už tenkrát od strážců čistoty toho jedině správného výkladu lidských práv i všichni oficiální činitelé, kteří se odvážili karnevalový průvod podpořit: od pražského primátora až po americké velvyslanectví.  

Navlas totéž se opakuje i v těchto dnech: reprezentanti iniciativy, která svůj úderný název odvozuje od prvních písmen slov „Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tolerance“ a vznikla před pěti lety jako štít proti, jak to stojí v zakládajícím manifestu, „plíživé leč nepřehlédnutelné ideologizaci veřejného života“ vlivem Evropské unie, údajně omezující občanské svobody, prožívají opět své hvězdné minuty slávy. Svůj prapor proti „homosexualismu“, což je novotvar, který jim loni vymyslel prezident Klaus osobně, pozvedají v televizi i v rozhlasu, o jejich boji proto údajnému znesvěcení sv. Václava, od jehož sochy se má v sobotu karnevalový průvod za podporu tolerance a rozmanitosti vydat, píší všechny noviny.  

K tolerantní tváři Prahy, obvykle nastavované zahraničním návštěvníkům, se tahle zapšklá národovecká rétorika věru nehodí. Hlavní město České republiky je totiž už řadu let mekkou homosexuálních komunit z celého světa. Menšinově sexuálně orientovaných turistů sem přijíždí ročně na půl milionu a zdejší otevřenou atmosféru si nemohou vynachválit. Však Prahu už jeden z renomovaných průvodců zařadil i mezi „10 nejpřátelštějších měst vůči homosexuálům na planetě“. Což nepřekvapuje: najdou tady desítky specializovaných podniků, barů, saun i cestovních kanceláří. Provází je totiž pověst movité klientely, a pro tu jsou zdejší podnikatelé schopni už tradičně udělat i to, co jí na očích nevidí.  

A obyvatelstvu to, alespoň na první pohled, zřejmě nevadí. Dokonce jim nevadí ani to, že když nastoupí s dětmi za bílého dne do taxíku někde na Vinohradech, bude mít taxikář palubní desku nejspíš opentlenou erotickými fotkami na hraně pornografie, a to včetně adres. U konzervativních sousedů, například v Bavorsku nebo v Polsku, je něco podobného nemyslitelné. Tady to ale kupodivu nevadí ani údajně tak erckonzervativní síle, jako je iniciativa D.O.S.T.: jinak by proti tomu museli její členové už dávno zakročit – a pravděpodobně s úspěchem.  

Protestovat proti ideologickým strašidlům vlastní výroby je ovšem nepoměrně jednodušší – a především se z toho dá vytlouct populistický kapitál. Nemylme se totiž: uplynulá desetiletí, ne-li staletí, naučila zdejší populaci držet ústa a krok. Není tudíž jasné, zda jsou Češi opravdu tak tolerantní, jak se o nich traduje, anebo zda jsou zvyklí hledět si svého a nad tím, co se děje kolem, se nevzrušovat. Vzhledem k tomu, jak se dovedou rozvášnit, když jde o jedinou viditelnou menšinu, kterou zde máme, totiž o Romy, platí asi spíš to druhé. Takže členové iniciativy D.O.S.T. možná vědí přesně, co dělají a proč.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele