A protože elektrárenskému koncernu reálně hrozí, že mu Tirana odebere licenci na distribuci elektřiny, je pro společnost zřejmě hospodárnější to vzdát a odepsat rovnou i pět miliard, které ho tamní investiční dobrodružství doposud stálo.  

Před osmi měsíci, a to na den přesně, byl přitom premiér Nečas na západním Balkáně rovněž, a to na dva dny v Tiraně. Oficiálně proto, aby sondoval možnosti vzájemné spolupráce při budování dopravní infrastruktury, elektráren, důlního průmyslu, nebo systému odpadového hospodářství. I tehdy ho doprovázela kromě ministrů delegace českých podnikatelů, protože se tam konalo už několikáté Česko-albánské podnikatelské fórum. Ve skutečnosti tam Nečas ale orodoval u svých albánských hostitelů za to, aby se k požadavkům ČEZu po kompenzaci ztrát postavili pozitivně. Na tiskové konferenci se pak obě strany zahrnovaly vstřícnými slovy, která ovšem, jak se teď ukázalo, byla jen zdvořilostní mlhou.  

Konflikt mezi ČEZem a Tiranou se vyhrotil letos v lednu. V Albánii se totiž prakticky veškerá energie vyrábí ve vodních elektrárnách, které jsou v katastrofálním technickém stavu. A protože bylo navíc i extrémní sucho, nezbylo státnímu výrobci elektřiny než importovat drahý proud ze zahraničí. Což kompenzoval tím, že zvýšil cenu elektřiny pro distributory, tedy v reálu především pro ČEZ, a to téměř dvojnásobně. Albánské úřady zároveň ČEZu nepovolily promítnout tento cenový skok do cen pro koncové spotřebitele. Takže od té doby začaly ztráty českého koncernu v Albánii růst každým dnem přímo raketově.  

Riskantní byla ale akvizice ČEZu od počátku. V zemi, zdevastované desetiletími Hodžovy komunistické diktatury, kde je podle neoficiálních odhadů bez práce každý třetí, si lidé zvykli protloukat se jak to jde. Včetně například enormního počtu nelegálních přípojek elektřiny nebo rozšířených krádeží rozvodných kabelů. Ještě větším problémem je ovšem všudypřítomná korupce, špatná vymahatelnost práva, organizovaná kriminalita, a především nebezpečí státních zásahů do hospodářství.  

Když ČEZ začal vymáhat platby od nelegálních odběratelů a odpojovat od dodávek neplatiče, začalo se zhoršovat nejen klima, v němž se český koncern v Albánii pohybuje, ale svou nevraživost lidé nezřídka přenášeli i na Českou republiku. Už loni dostal ČEZ v Albánii několik pokut za to, že porušuje předpisy, protože údajně instaloval úředně neprověřené elektroměry.  

Za proud ovšem neplatí v Albánii ani mnohé státní instituce. Takže když se dluhy albánských vodáren u ČEZu vyšplhaly na 38 milionů eur, firma je odpojila od sítě. Bez pitné vody tak zůstalo podle albánské strany na půl milionu lidí. Což si vláda nenechala líbit a do albánské dceřiné firmy ČEZu poslala policii. Takže zaměstnancům nezbylo než vodárny zase připojit. Teď ČEZu nezbude, než se pustit do vleklých arbitrážních sporů kvůli zmařené investici. Což se, vzhledem k tomu, že ČEZ patří ze tří čtvrtin českému státu, přímo týká i všech zdejších daňových poplatníků. Pro současnou Nečasovu obchodní cestu po západním Balkáně je neslavný konec albánského dobrodružství varovným signálem. Zvlášť v tak zdevastovaných a nestabilních oblastech, jako Bosna a Herzegovina, a především Kosovo.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele