Vždyť i čerstvý exministr Pospíšil řekl, že považuje obsazení právě této funkce za „silný lakmusový papírek“. A zároveň naznačil, že to, co ho ve skutečnosti tak náhle katapultovalo z ministerského křesla, byl nejspíš jeho plán vyhovět návrhu nejvyššího státního zástupce Zemana a instalovat do této pozice severočeskou státní zástupkyni s pověstí neohrožené lovkyně korupčníků i v nejvyšších patrech české politiky.  

Zarážející na tom všem nicméně je, že ještě nedávno mluvil nejvyšší státní zástupce Zeman v televizi o tom, jak bude obtížné na funkci vrchního státního zastupitele v Praze vůbec někoho najít, protože je to v rámci plánované reformy státního zastupitelství de facto křeslo na odpis. Podle jeho představ, s nimiž souzní i Jiří Pospíšil, je totiž třeba soustavu státních zastupitelství zefektivnit a z nynější čtyřstupňové, která kopíruje hierarchii soudů, udělat zrušením vrchních zastupitelství v Praze a v Olomouci pouze třístupňovou. S tím, že agendu vrchních státních zastupitelství, tedy jak dohled nad krajskými státními zastupitelstvími, tak i případy závažné finanční a hospodářské kriminality, by přebralo Nejvyšší státní zastupitelství.  

Korupcí jako specifickým druhem kriminality by se pak v rámci reformy zabýval zvláštní útvar, přiřazený k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, ale pracující nezávisle. Klíčovou otázkou přitom je, jak tuto nezávislost zaručit: podle Pavla Zemana i exministra Pospíšila nejlépe tím, že by se zcela eliminoval vliv politiků na jmenování šéfa tohoto budoucího útvaru. V tomto kontextu by pak měl smysl i Zemanův a Pospíšilův záměr jmenovat do čela vrchního státního zastupitelství Lenku Bradáčovou: je to nepochybně na justiční scéně osobnost příliš výjimečná na to, než aby byl její potenciál vyplýtván na krátkodobé použití v úřadu, se kterým se do budoucna nepočítá. Má-li to ale být jen zastávka na cestě do čela plánované protikorupční jednotky, byla by to zcela jiná káva.  

Jak včera v televizi opakoval premiér Nečas, má zřízení protikorupčního útvaru ve struktuře státního zastupitelství ve svých volebních programech standardně i ODS. Na otázku Václava Moravce, jakým způsobem by měl být vybírán jeho šéf, odpověděl ale premiér vyhýbavě, že na tuhle otázku je prý zatím čas, protože se o ní ještě musí vést „odborná diskuse“.  

Ze zákulisních informací je ovšem zřejmé, že diskuse už dávno probíhá. A že si přízvisko „odborná“ v žádném případě nezaslouží. Nejde v ní totiž o nic jiného než o to, jak zajistit parlamentu a vládě co největší vliv na to, jakým způsobem bude probíhat obsazování klíčových pozic budoucí protikorupční jednotky státního zastupitelství. Jinými slovy o to, zda bude mít tento útvar od počátku vůbec šanci stát se něčím jiným než loutkou v rukou politiků.  

Podstatnější než to, koho bude nový ministr spravedlnosti jmenovat do čela vrchního státního zastupitelství v Praze, bude tedy otázka, jak se postaví k reformě státního zastupitelství. A především, jak hodlá zajistit, aby byl plánovaný protikorupční útvar státních zástupců doopravdy nezávislý.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.