Vždyť jak ta scéna vpravdě vypadá? Na dvě zhruba stejné poloviny je dnes v politických otázkách rozdělen národ a na zhruba dvě stejně početné poloviny jsou dnes rozděleni čeští novináři. Při čemž rozdíl mezi rozděleným národem a rozdělenými novináři spočívá v tom, že občané rozděleného národa, tzn. obě jeho poloviny, dostávají za svoji práci v továrnách, úřadech, obchodech, farmách, dílnách, sportovních klubech, ve službách, ve školství atd. zaplaceno – jen u novinářů, je to jinak. Tam peníze za svoji práci dostává jen polovina první, zatímco polovina druhá píše zadarmo. A v podstatě jen do internetových webů. A ne tedy pro peníze, ale pro věc. Čili kdyby vynálezu internetu nebylo, měla by výsadní možnost ovlivňovat veřejnost jen ona polovina první. A polovině druhé by zřejmě nezbylo nic jiného než vzteky a bezmocí kousat koberce. Kdyby si ovšem na ty koberce jiným způsobem než psaním vydělala.

Jak k takovémuto stavu došlo?

Rozdělovníkem, jež separoval novináře na placené a neplacené, byl samet. Tehdy se kdesi v kabinetech Sorosů, Rotschildů a dalších světových tiskových magnátů rozhodlo, že i v bývalých socialistických zemích a nyní už tedy znovu zemích kapitalistických, bude zaveden stejný systém informování veřejnosti, jaký se pěstoval za nacizmu i socializmu, ale k němuž se mezitím jako k systému nejjednoduššímu vypracovala i média západní. Byl a je to systém jediných přípustných pravd, z nichž pravda nejzákladnější, od níž jsou pravdy ostatní odvozeny, byla a je ta, že Východu vládne ďábel a Západu anděl. Nic jiného se nepřipouštělo (a nepřipouští). Nu a protože to byla (a je), pravda jediná a též jedině přípustná, nebylo už třeba o ní dále diskutovat a diskuze se stala nadbytečnou i u všech dalších pravd od oné základní pravdy odvozených.

Diskuze byla zkrátka vyhnána za humna a spolu s ní tam de facto poslali i demokracii. Protože demokracie bez diskuze je mrtva. Zahrnuje v sobě totiž nejen všechen lid, ale i všechny názory tohoto lidu, vyjadřujícího se otevřeně a bez obav. Jen diskuze takto vedená a tedy demokratická zaručuje, že řešení chybná jsou většinou lidu odmítnuta a řešení správná většinou lidu přijata. Což praktickém politickém životě znamená, že národ nezůstává trvale rozdvojen do dvou zhruba početně stejných táborů, jak je tomu dnes, ale diskuze sama svým pročisťujícím působením uvnitř jednotlivých médií zařizuje, že se v národě vytvoří přirozená většina a menšina. Čili cosi už blízkého národu jednotnému.

Problém našich médií dnešních - jak už naznačeno - ovšem je, že diskuze či pluralita názorů uvnitř jednotlivých médií neexistuje. Svoji vyhraněnou politiku má ČT, má ji Právo, má ji TV Nova, má ji MF Dnes, mají ji Hospodářské noviny, mají ji Lidové noviny, má ji Deník, má ji TV Seznam, má ji Reflex, má ji Respekt, má ji Echo 24, zkrátka celý tzv. mainstream – a víceméně nic než je tato jejich vyhraněná politika se v těchto médiích neobjeví. Zde se diskuze tedy rozhodně nekoná.