Protože ti tři zatracení blázni nám vlastně sdělili, že nám obyčejným lidem, kteří nesedí či nespávají buď ve vládě či v parlamentu a neberou tudíž kolem jednoho sta tisíc měsíčně - či víc - do volby našeho prezidenta nic není. Že tenhle džob měl zůstat jen jejich, coby nového českého panstva, a pokud se věci už, bohužel, zašmodrchaly jinak, šlo o omyl, který – a tohle lze mezi řádky toho, jak se vyjádřili, číst velmi snadno  – by se měl prostě napravit. A to samozřejmě tak, že nám obyčejným by se měl náš hlas k prezidentské volbě zase uzmout zpět, protože ho jednoduše a krátce nejsme hodni. Jsme totiž tak pitomí, že když nás včas neodstaví od válu, jsme schopni zvolit si zas prezidenta, který bude myslet vlastní hlavou a to po česku, pronášet, co si jako Čech myslí, a nebude své projevy koncipovat tak, že  je bude odečítat ze rtů Sorosů, Junckerů, Penců, Merkelových a dalších geniálních veličin našich časů, a pak je jen česky zopakuje.

Ale ještě jedno bych ke třem našim pojednávaným mudrcům rád poznamenal - lépe řečeno se jich zeptal. Zda si totiž uvědomují, že vyjádřením svého nesouhlasu s účastí nás lidí obyčejných na prezidentské volbě popírají smysl i ideu demokracie? Vždyť demokracie znamená vládu lidu, což v praktickém jejím provádění neznamená nic jiného než povinnost společnosti i státu občany do vládnutí a tedy do politické činnosti v co největší šíři zapojovat. Čím víc lidí se politického života účastní, tím demokratičtější stát, učili nás naši první čeští prezidenti Masaryk a Beneš, a volba prezidenta republiky částí politického života lidí přece je! A jestliže tedy oni páni Kalousek, Stanjura a Bělobrádek dnes nad účastí našich lidí při při prezidentské volbě naříkají, popírají de facto samotný myšlenkový obsah demokracie a dosvědčují, že oni sami se za demokraty sice na každém kroku a co nejokázaleji vydávají, ale skutečné demokratické myšlení jim vlastní není. A to přes všechny rádoby demokratické piruety, flipy, axely a lutzy, které nám jinak na politickém kolbišti tak rádi předvádějí.

A malá poznámka už jen tzv. pod čárou.

Na onom jednání kdesi na Univerzitě Karlově, na němž naši tři pojednávaní přímou volbu prezidenta odsoudili, přiznal jeden z nich (Kalousek), že on sám pro přímou volbu prezidenta v r. 2011 hlasoval, čehož teď samozřejmě hořce lituje. Že toho lituje proto, že z volby nevyšel vítězně jeho favorit a politický spřaženec Schwarzenberg, ale někdo jiný a víceméně opačný, už nedodal, ale ani nemusel. Protože všichni dobře víme, že se Schwarzenbergem jako vítězem přímé prezidentské volby by Kalousek  problémy neměl, všelidovou volbu prezidenta, která by tento znamenitý výsledek přivodila, by pochopitelně dnes až do nebes chválil – a stejně by na problém nahlíželi i jeho dva neméně komičtí spolubesedníci.

Tak důsledná, pevná, zásadní, neúchylná a na vnějších momentálních okolnostech nezávislá je tedy politická linie nikoliv jen těch tří mužů, ale i jejich stran.

Řečeno jinak: bída politiky, obnažená samotnými jejími představiteli až na samou dřeň.