Luboš Palata: Česko-polská vajíčková válka

30.01.2012 16:27 | Zprávy

Možná to ani netušíte, ale mezi Českem a Polskem právě zuří vajíčková válka. Statisíce polských vajec jsou vraceny jejich polským výrobcům a jejich dovozci horečně vymýšlejí, jak je do Česka a k českým prodejcům dostat.

Luboš Palata: Česko-polská vajíčková válka
Foto: dogmtnfarm.com
Popisek: Vejce, kam až vyšplhá jejich cena?

Není to kupodivu výsledek jakési podivné české averze k polským potravinám, kterou jsem už zaznamenal. Do Polska jezdím dlouho a mnohé z toho, co jsem v Polsku ochutnal a v obchodech zakoupil, mohu českým zákazníkům jen doporučit. Třeba nedávno jsem si z Varšavy přivezl klášterní máslo a klášterní klobásky vyráběné polskými mnichy. Pravda, bylo to trochu dražší, než ostatní srovnatelné zboží, ale chuť byla báječná.  

Inu, na staré pravdě, že po Bohu je jídlo v životě mnišském hned nad druhém místě, zřejmě něco bude. V Polsku si také kupuji klobásy, které na rozdíl od většiny těch, jež můžeme koupit českých výrobců, se nejen dělají jen z masa, ale toho masa se na jejich výrobu spotřebuje na váhu dokonce více, než kolik potom klobásky váží. A je to na nich poznat.  

Ve vaječné válce s Polskem nejde ani tak o kvalitu polských vajec, ale o kvalitu života polských slepic. Polské slepice jsou totiž na tom hůř, než by podle směrnice Evropské unie měly být. Jde o velikost klecí, v nichž jsou v drůbežárnách slepice umístěny. Podle směrnice měli chovatelé klece do prvního ledna zvětšit z dosavadních minimálních 550 centimetrů čtverečních na alespoň 750. Výška klece přitom nesmí být menší než 35 centimetrů.   

Problém je v tom, že zatímco Česko směrnici dodrželo a naše chovatele to prý stálo přes dvě miliardy korun na úpravách drůbežáren, do kterých se navíc teď vejde o dvacet procent slepic méně, Poláci ve značné části chovů prostě směrnici ignorovali. Samozřejmě, že se to projeví v ceně, protože polský chovatel s menšími klecemi má oproti tomu českému výraznou konkurenční výhodu. Takže, krátce a stručně řečeno, se té válce vůbec nedivím. A oproti jiným, často velmi nesmyslným potravinářským válkám mezi státy bychom ji měli my Češi podpořit.  

Když jsem si ale zprávy o polsko-české vajíčkové válce četl, tak jsem si přitom uvědomil i jiné věci. Třeba mi došlo, za jakých podmínek ta vajíčka vlastně vyrábíme. Ano, vyrábíme, protože způsob, jakým je z těch chudáků slepic získáváme, se jinak nazvat nedá. Každý, kdo má alespoň základní školu, si dokáže spočítat, jak velká, tedy spíše malá je klec o ploše 750 centimetrů čtverečních. Je to prosím dvacet pět krát třicet centimetrů. A ten šílený pokrok, o který ochránci zvířat a naše skvělá Evropská komise třináct, ano, slovy třináct let usilovala, je čtverec o velikosti dvacet krát deset centimetrů. Samozřejmě, že to, co žijí slepice v klecových velkochovech, které produkují před devadesát procent vajec, není život, ale je to takové slepičí peklo.  

Nejsem ani vegetarián, ani šílený ochránce zvířat, který by strhával z dam u šaten recepcí norkové kožichy. Ale jen přemýšlející člověk, který se nad tím, co se dozvěděl musel zamyslet. Ano, mám maso rád a dobře upečené kuře patří i v mém jídelníčku k důležitým věcem, stejně jako vajíčka k snídani. A přestože na chatě u Sázavy miluji pohled na pasoucí se stáda skotu a dojímají mě malá telátka, rád si dám i pěkně propečený biftek. Biftek, o němž tuším, že nepochází z ničeho jiného, než z nějakého takového krásného ročního býčka, který na vás z té louky kouká těma svýma nádhernýma buličíma očima.  

Oproti slepici z klecové drůbežárny měl ten býček alespoň pár měsíců krásný život. Ale aby bylo jasno, tato úvaha není kritikou zemědělců a majitelů drůbežáren. O tom, jaký budou mít život naše slepice totiž rozhodujeme my zákazníci. Když budeme ochotni platit za vajíčka přibližně tak třikrát tolik, než kolik platíme, tak mohou slepice snášet vajíčka ve venkovních chovech, podobným dvorkům našich babiček. Uvidí možná i slunce, modrou oblohu nebo zelenou trávu.  

Já vím, v době, kdy se naše peněženky zrovna neplní, stát přemýšlí, kde by od nás vybral další daně, a každý druhý má nějakou hypotéku, je jídlo první věcí, na které se často šetří. Včetně těch vajíček. Ale až je příště budete kupovat, zkuste se aspoň zamyslet. A někdy, třeba po výplatě, si koupit ta od šťastnějších slepic z venkovních ekologických chovů. Jsem přesvědčen, že ten rozdíl poznáte hned a tím nemyslím u pokladny při placení.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Zuzana Ožanová byl položen dotaz

Poděkováni ODS

Začal jsem manuálně pracovat v létě roku 1967, kdy mi bylo 15.let. Dnes v roce 2024, listopad musím pracovat stále. Jsem docentem na vysoké škole.Pracuji tedy 57 let. Bohužel musím! Myslíte že je to správné? Důvod je udržení alespoň průměrné životní úrovně. Děkuji za vysvětlení.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Věrchuška a sprostý lid

15:57 Zdeněk Jemelík: Věrchuška a sprostý lid

Do pojmu „věrchuška“ zahrnuji nejen vrcholné představitele státní moci, politické elity-pseudoelity,…