Zvolenému prezidentovi blahopřeji a děkuji za to, že zvedl prapor v boji proti politické korektnosti, mediální propagandě a selhávajícímu establishmentu. Pan Trump nabídl vizi pro své spoluobčany. Paní Clintonová nabídla sebe. Ve volbě nejmocnějšího státníka planety nezvítězila pro mnohé kontroverzní osobnost, ale především zvítězila vize a plán „Jak dát do pořádku ochromenou Ameriku“. Po „brexitu“ se jedná o další velký krok pro svobodu a o další naději pro obyčejné lidi. Přijdou další vítězství. Demokracie naštěstí funguje a lidé vidí, že ještě mohou ovlivňovat svět kolem sebe, zvrátit úpadek a poslat jeho strůjce na smetiště dějin.

O tom, že Amerika, Česká republika, Evropa není v pořádku, nás nikdo nemusí dlouze přesvědčovat. Problémem posledních let byl pesimismus a nedůvěra v alternativu. Správní lidé ovšem vystoupili z řady, pojmenovali problémy pravými jmény, získali na svou stranu část „tiché většiny“ a po právu nespokojené občany, kteří se cítí nejen opomíjení svými vládami a elitami, ale také bezprostředně ohrožení nebezpečím, které představuje islamistický terorismus, nekontrolovaná masová migrace nebo Velký bratr omezující a kontrolující jejich životy (ať již z Bruselu, z úřadu vlády nebo z ministerstva financí). Přichází čas velkých témat, čas řešení skutečných problémů, čas naděje na zachování normálního fungování světa.

Politická korektnost je nepřítel svobody

Fenomén politické korektnosti se stal běžnou součástí společenského a politického života. Pokud někdo řekne, že je hrdý na svou národnost či rasu (což je z kulturního hlediska naprosto normální a vůbec to neznamená, že by jinými národnostmi a rasami takový člověk opovrhoval), je označen za rasistu, fašistu atd. „Neházet všechny do jednoho pytle“ je jistě správné, ale proč neustále moralizovat a vnucovat někomu „správné myšlení“? Když má většina Čechů špatné zkušenosti s cikány, těžko to spraví převýchova a osvětové (propagandistické) programy ve školách. Problém je potřeba hledat na druhé straně, ale to už je politicky nekorektní. Chovat se k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám - to je také v pořádku, ale pokud nám tu (v Evropě) někteří muslimové vychovávají své potomky v duchu nenávisti vůči všemu neislámskému a chtějí si ze států, které vyrostly na křesťanských tradicích, udělat chalífáty, pak mají tyto státy plné právo říci „dost, tohle tady nechceme, vyznáváme jiné hodnoty, jiné tradice, jděte tam, kam patříte“.

Politická korektnost je odmítání pravých názvů problémů a ve finále i zdráhání se připustit, že nějaké problémy existují. Politici a média raději o nepříjemnostech neinformují, než aby riskovali, že někoho urazí, že lidé uvidí pravdu, která se jim nemusí líbit a budou chtít vyvození odpovědnosti. Politická korektnost je největší nepřítel svobody a tento nepřítel musí být poražen.