Co ale bylo důležitější, než se galantně zastat poslanecké a partajní kolegyně, na níž je páchána – slovy Miroslava Kalouska – policejní zvůle? „Zatímco se vlády v zemi ujímají policejní plukovníci, děsící i premiéra Nečase, a pořádány jsou novodobé čarodějnické procesy, Karel Schwarzenberg je v čudu,“ mohl utrousit nejeden televizní divák. 

Něco už Karel Schwarzenberg stihl říct v neděli u Václava Moravce. Kdyby byl na místě paní Parkanové on, vzdal by se imunity sám. Nutit ji k témuž ale nechtěl a byl prý připraven hlasovat proti vydání. K podstatě sporu o nákup nefunkčních letadel za horentní sumu se pro jistotu jasněji nevyjádřil. 

Příznačné také bylo, že při klíčovém jednání Sněmovny zaujal Schwarzenbergovo místo v lavici po boku premiéra Nečase Miroslav Kalousek. Ten samý politik, co už týdny vášnivě obhajuje ani ne tak Vlastu Parkanovou jako spíš systém zavedený na ministerstvu obrany a možná i dalších resortech. Ten samý politik, co je odnepaměti označován za skutečnou hlavu strany, které Karel Schwarzenberg předsedá, tedy TOP 09. 

Nemohu si pomoci, ale nepřítomnost Karla Schwarzenberga v Praze na sněmovní schůzi věnované paní Parkanové mi signalizuje, že se cesty předsedy a prvního místopředsedy TOP 09 zvolna rozcházejí. A nejen jejich. Pro vydání poslankyně Parkanové hlasovalo hned sedm poslanců TOP 09, včetně předsedy sněmovního klubu Petra Gazdíka. Jím řízené hnutí Starostové a nezávislí prožívá poslední týdny nejcitlivěji. 

Starostové předloni ocenili, když mohli po boku ostříleného Kalouska proniknout do parlamentu a když jejich společné úsilí zaštítil šlechtic s vynikající pověstí. Nijak neprotestovali ani proti škrtům, ani proti reformám. Nic z toho je dvakrát nezajímalo – na rozdíl třeba od rozpočtového určení daní nebo církevních restitucí. Podstatné pro ně bylo a je hájit své zájmy v rámci neextrémního liberálně-konzervativního subjektu s atraktivním koaličním potenciálem. 

Jenže dnes v souvislosti s TOP 09 častěji slýcháme o potenciálu korupčním. Z dřívějška jsou fajnšmekrům známá jména Ladislav Šustr, Jaroslav Kopřiva či Pavel Severa. Minulost začíná pomalu dohánět i letitého ministerského náměstka na obraně Miroslava Kalouska. A ten se tomu brání hlava nehlava. Sledovat Kalouskovu hru vabank zvenčí je atraktivní a poučné. Nést ale za ni politickou odpovědnost hned tak každý nemíní. 

Zatímco ještě před několika měsíci TOP 09 spokojeně vrněla nad potížemi konkurenční ODS a připomínala, že ona žádné korupční skandály nemá, dnes se s poklesem voličských sympatií potýká sama. A po Kalouskově teatrálních etudách může být hůře. Asi mu to stojí za to. Natahovat ale donekonečna trpělivost Karla Schwarzenberga, Petra Gazdíka či Jana Farského nelze. 

Vedlejším produktem kauzy Parkanová tak může být nejen průvan ve velkých obchodech napříč resorty, ale též zemětřesení na tuzemské pravici. Sympatie, které před volbami budila neokoukaná TOP 09, mizí jak pára nad hrncem. Za nablýskaným nátěrem se odhalilo to temnější z druhdy lidovecké kuchyně. Pražští intelektuálové, studenti či zemití komunální politici z regionů už nemají potřebu prodávat prošlé zboží a tolerovat útoky vrcholných politiků na policejní vyšetřovatele a státní zástupce. Bude-li chtít TOP 09 přečkat těžkou sezónu, bude muset najít nové taháky, ale i neokoukané a hlavně neposkvrněné lídry – dejme tomu typu Zdeňka Tůmy. 

Potíže, které českou politiku sužují, nestačí řešit zakládáním nových stran se starými harcovníky. Podobný přístup zabere jen na chvíli. Šancí na skutečnou obnovu důvěry ze strany občanů je vtahování čerstvých tváří, mladých lidí a profesionálů z různých oborů do politiky. Ti pak musí jednak dohlédnout na „odkmotrování“ různých zatuchlých koutů a také na důslednou dělbu moci, jak s ní pracuje ústava našeho demokratického státu. Při vší úctě k talentu Miroslava Kalouska a šedinám Karla Schwarzenberga, jejich pokus o opanování politického prostoru svůj čas vyčerpal. A vyčerpal i publikum, které postupně mění pomyslná mávátka za sukovice. To už nespraví žádný bonmot, žádná mystifikace, žádná facka v malostranském podloubí. Rozčarování veřejnosti ztratilo pravo-levý rozměr a narůstá s každým pokusem politiků zabarikádovat se ve svých slonovinových věžích.

Publikováno se souhlasem vydavatele.