Švýcarská potravinářská společnost Nestlé se stala terčem kritiky sociálních sítí pro svoji neochotu stáhnout se z Ruska. Kritici, i ti čeští, firmě vyčítají, že bude v Rusku nadále platit daně, a podílet se tak na financování ruského válčení na Ukrajině.

Klíčovým zdrojem financování války na Ukrajině ale Moskvě nejsou daně západních společností, nýbrž příjmy z plynu a ropy, které na Západ, nyní hlavně do kontinentální Evropy, dodává. Třeba jen v Česku, které má drtivou většinu plynu právě z Ruska, se ročně spotřebuje přes 82 tisíc gigawatthodin ruského plynu. Ruský plyn sice zpravidla nemíří do Česka přímo z Ruska, ale tuzemské firmy jej nakupují z Německa, kam jej ruské podniky v čele s Gazpromem dodávají plynovody.

Gazprom je plynárenský monopol ovládaný Kremlem. Při současné velkoobchodní ceně plynu v EU, 105 eur za megawatthodinu, a letošním průměrném kursu korun k euru, 24,46, to znamená, že Česko letos spotřebuje ruský plyn za zhruba 211 miliard korun.

Suma 211 miliard korun odpovídá pěti- až šestinásobku loňských tržeb společnosti Nestlé v Rusku, které v přepočtu činily 39 miliard korun.

Česko navíc od Ruska ve velkém odebírá také ropu. Ale jen české platby za ruský plyn dramaticky překonávají ruské tržby Nestlé. Je tedy pokrytecké švýcarské společnosti spílat, jestliže obyvatelé evropských zemí a jejich vlády současně nejsou s to se odstřihnout do ruských energií. Pokud argumentují tím, že by to poškodilo evropskou ekonomiku, může zase společnost Nestlé tvrdit, že stáhnutí z Ruska poškodí její „ekonomiku“, tedy její vlastní byznys.

Pikantní je, že nezanedbatelná část elektřiny se v Česku vyrábí právě z plynu, tedy z ruského plynu. Takže tuzemští kritici Nestlé, kteří se zapojují do kampaně na sociálních sítích, tak činí nezřídka právě prostřednictvím přístrojů – mobilů, notebooků či tabletů – poháněných v podstatě ruským plynem. 

Válka je obrovská tragédie. Nic však nemění na tom, že pokrytectví zůstává pokrytectvím.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
ekonom