Říjnové parlamentní volby ale ukázaly, že i když jeden nekvalitní poslanec zmizí (např. D. Herman, který poškodil zájmy ČR hned několikrát, například svým vystoupením před Landsmannschaftem či přijímáním Dalajlamy na politické půdě, obojí v rozporu se strategií vlády), objeví se jiní, na chlup stejní.

SPD podporuje zadlužení…

Zaměřme se nyní na některé poslance za SPD, od nichž si jejich voliči slibují změnu. SPD má totiž na svých kandidátkách hned dva straníky, kteří se živí poskytováním rychlých nebankovních půjček a de facto tak přispívají k zadlužování svých spoluobčanů. Jedním z programových cílů SPD je ovšem boj proti zadlužování. To skutečně nejde příliš dohromady.

Jedním z nich je lídr kandidátky SPD v Pardubickém kraji Jiří Kohoutek. Druhou takovou osobou pak šéfka brněnské SPD Lucie Šafránková, která v jihomoravské metropoli za stranu kandiduje na druhém místě (Viz).

Ordinérní obchodnice s dluhy

L. Šafránové na důvěryhodnosti nedodává ani následující velmi ordinérní video: ZDE.

Jak má volič věřit poslankyni, která se propůjčí v podstatě k čemukoli. Odhodí-li důstojnost pro mrzký peníz v životě, lze předpokládat, že v politice to nebude jiné. Navíc připočtěme, že neváhá občany lákat do dluhové pasti.

To ani Štětina nezakazuje boršč…

Jiří Kobza žil více než 10 let v islámských zemích mimo jiné jako vedoucí české ambasády v Íránu.

Dnes se tváří jako antiislámský bojovník. Místo toho, aby však racionálně řešil, jaké kroky podniknout pro zvýšení bezpečnosti ČR, nahrává názorové protistraně návrhy, které by snad nevymyslil ani žák základní školy se smyslem pro recesi:

„Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám. Jak bude chutnat vaší ženě, až jej bude jíst se šátkem na obličeji?“ (Viz).

To ani rusobijec Štětina ještě nepřišel s bojkotem boršče. A to je co říci, neboť J. Štětina je dle vlastních slov už dávno s Ruskem ve válce.

Že by kandidátka na ministerstvo vnitra?

Jana Levová pro změnu šířila hoax: „Mám pro všechny smutnou zprávu. V úterý jsem jela do Rokycan a na přivaděči k dálnici u Kyšic jsem viděla autobus, který zastavila PČR. Z autobusu vyběhlo asi 30 lidí vypadajících jako „uprchlíci“ a rozutekli se do lesa směrem na Letkov. Včera i dnes jsem hledala zprávu v tisku nebo na internetu a na nic jsem nenarazila. A pak že prý jsou lidé hysteričtí a že prý my tu „uprchlíky“ nemáme!!!! Jen sdílejte, když se to občané z tisku nedozví!“

Tato informace se nezakládala na pravdě a splňovala parametry šíření poplašné zprávy (Viz).

Jak máme věřit poslankyni, která si neumí ověřit pravdivost jakékoli informace? Podobně jako pan Kobza diskredituje ty, kdo volají po antimigrační politice.

S ANO jedna ruka…

Těžko lze též uvěřit někomu, kdo na jednu stranu na oko proti ANO vystupuje a nazývá ho zrádnou stranou – a současně s ním vede čilý obchod. Takovým politikem je Radim Fiala: „Nebude žádným velkým překvapením, když se zjistí, že pan Radim Fiala je jedním z mnoha poslanců našeho parlamentu, kteří politiku berou jen jako cestičku k finančnímu zajištění své firmy, rodiny či sebe sama. Politický vliv napomáhá k získání zakázek, nejrůznějších prebend a trafik", poznamenal člen strany Zelených, Ivo Lužný. Radim Fiala ještě nedávno působil v ODS. Již to samo o sobě je poněkud zvláštní. „Ale náklonnost konkurenční politické strany, vůči níž má naoko výhrady a pak nezvykle často vyhrává zakázky z resortů řízených jejími ministry, tak běžná nebývá", dodává Lužný (Viz).

Já nechci nic ovlivňovat…

 Miloslav Rozner pro změnu nemá na nic svůj názor a čeká, co se mu řekne. Nebylo právě za tento svůj přístup kritizováno hnutí ANO?: „Nechci se do toho zabrušovat, abych se pak z toho nemusel zase vybrušovat a neřekl něco špatně. Já nechci nic ovlivňovat a čekám, co Tomio pro nás vyjedná“.

Jak takovýto člověk může hájit naše zájmy? Neměl by se zodpovídat v první řadě svým občanům? Bý závislý na slovu svého předsedy – to moc s principy přímé demokracie dohromady nejde.

Straničtí cestovatelé…

Za SPD kandidoval například P. Trombik (dříve Trombík), dříve působící v TOP09. Ten se do Sněmovny nedostal. Dostal se tam ale například Jan Hrnčíř. Ten kandidoval v komunálních volbách v roce 2010 jako člen TOP 09 do Zastupitelstva města Blanska, ale neuspěl.

Výše zmíněný R. Fiala pro změnu odhodil kabát ODS – možná, aby v ní těch Fialů nebylo zase tolik (Petr bohatě stačí).

Odborníci na ústavní právo?

SPD přichází v souvislosti s referendy s požadavkem na ústavní změny. Kdo ale za SPD má kvalifikaci, aby je uměl zformulovat? Pan Rozner? Paní Levová? Paní Šafránková? Nebo snad Lubomír Španěl, elektromontér?

Je jistě hezké, že se do poslaneckých lavic dostane i člověk s dělnickou profesí. Je to potřeba. Ale pokud jsou poslanci jedné strany buď zaměstnání u soukromých firem či sami tyto firmy provozují, nebo pracují jako sestry v nemocnici či učitelky na základních školách, případně jako elektromontéři, přílišné legislativní výsledky od nich čekat nemůžeme. Toto prostě nejlepší z nejlepších, kteří budou hájit naše zájmy nejlépe, nejsou. A jak se do Sněmovny vůbec dostali? Byli vybráni na základě nezištné přímé demokracie?

Demokracie peněz

Zdeněk Podal nám zákulisí boje o přední místa na kandidátních listinách poodhaluje: „Naše hnutí zkrátka nemá tolik peněz, a proto například Okamura ručí svým majetkem, abychom vůbec mohli udělat volby. Došlo k dohodě, že lídři dají sto tisíc a druzí v pořadí 50 tisíc. Ale ty peníze půjdou zpátky do kraje, tedy na podporu naší volební kampaně. Sám za sebe mohu říct, že jsem rád, že své peníze mohu dát na věc, které věřím“ (Viz) .

Zdeněk Podal peníze neměl – tak si je půjčil. Vtírá se otázka, jak tato půjčka ovlivní jeho hlasování:

Podle transparentního účtu za vás sto tisíc složil třetí muž kandidátky SPD - bývalý poslanec za republikány Petr Vrzáň. Budete mu ty peníze splácet?

„Poopravím to. Pan Vrzáň pracoval na ministerstvu financí, v tom světě se velmi dobře pohybuje a navíc je třetí na naší kandidátce. A protože nám v kraji vede finance a bylo nutné sepsat darovací smlouvu, požádal jsem jej, jestli by to mohl vyřídit. Nejdřív jsem mu dal 50 tisíc, poté ze svého účtu přeposlal druhých 50 tisíc a on to pak předal ze svého účtu a jen mi dal podepsat darovací smlouvu. Nemám důvod lhát“ (Viz).

P. Vrzáň přešel od Republikánů do ČSSD. V roce 2013 neúspěšně kandidoval za SPOZ.

V roce 2006 se na ministerstvu financí stal šéfem státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi. Kritici mu tehdy vyčítali, že o cca osm let dříve působil jako manažer kasina Happy Day. Vrzáň to přiznal, ale dodal, že v kasinu působil jen tři čtvrtě roku a zkušenost mu pomůže se lépe zorientovat v agendě.

Poslanci závislí na penězích svého předsedy – to je svým způsobem evergreen, a to od dob politického působení Víta Bárty. Jak Věci veřejné dopadly, víme.

Zdeněk Podal rozbrušující, aneb Nejdříve bychom měli řešit momentální stav Unie…

Zdeněk Podal dále zpochybnil bod SPD, že referendum o vystoupení z EU by bylo pro tuto stranu alfou omegou: „Referendum o vystoupení z EU je až tou úplně poslední možností. Nejdříve bychom měli řešit momentální stav v Evropské unii, tedy přerod v superstát, ve kterém se staneme pouhou nepodstatnou administrativní jednotkou, které se bude nařizovat.“

Na rozdíl od pana Roznera, pan Podal „rozbrušoval“, až se mu za patami prášilo.

Představili jsme si 8 poslanců z 22 za SPD. To je více než jedna třetina. Tito poslanci působí krajně nedůvěryhodně. Shrňme si důvody jejich nekompetentnosti:

1. Rozpor s volebním programem (Kohoutek, Šafránková, Fiala)
2. Diskreditace vlastního programu (Kobza, Levová, Fiala, Podal)
3. Političtí turisté (Fiala, Hrnčíř)
4. Otřesná prezentace na veřejnosti (Šafránková, Rozner)
5. Jednání neslučitelné s principy přímé demokracie (Podal, Šafránková, Rozner)

Pomoc pro Drahoše s Horáčkem…

Korunu tomu všemu by potom svou kandidaturou v prezidentských volbách nasadil T. Okamura. Mohl by – jako snad jediný - napomoci jeho nezvolení, a to za potlesku horáčků, drahošů, halíků, pehe, mitrofanovů a jim podobným.

Každá moc korumpuje – i pana Okamuru…

T. Okamura ještě nedávno občanům vzkazoval: „Říkám na rovinu, že je zde určitě mnoho lepších lidí, než jsem já.  Nejsem člověk, který by za každou cenu chtěl být v nějaké funkci. O co usiluji, je prosadit prvky přímé demokracie, spravedlnost, přímou odpovědnost politiků, soudců a byl bych rád, abychom žili v bezpečné a prosperující zemi. Pakliže bude lepší kandidát, než jsem já, který bude tyto myšlenky prosazovat, budu jenom rád. Se Zemanem souhlasím ne ve všech věcech, ale v názorové lince, která je dnes z mého pohledu nejdůležitější, tedy přímá demokracie, se shodneme. Považuji to za jedno z nejdůležitějších globálních témat, proto s ním v těchto věcech souhlasím. Kdybych si měl vybrat mezi Zemanem a jmenovanými, tak neváhám. Nemám zapotřebí vystavovat své ego, ale rád podřadím svůj zájem pod zájem České republiky. Nositel těchto názorů s největší pravděpodobností uspěje ve volbách a měl by být prezidentem“ (Viz).

Je po volbách – a vše je najednou jinak – a T. Okamura sděluje, že kandidaturu na Hrad zvažuje. S tím ovšem řada jeho voličů, kteří současně podporují M. Zemana, nepočítala. Co s tím?

Možná by bylo na čase co nejdříve prosadit odvolatelnost politiků v případě, že porušují, s čím byli voleni. Sám T. Okamura se odvolává na slova bývalého mluvčího Hnutí za přímou demokracii, M. Valacha: „Přímá demokracie je založená na mnohokrát praxí potvrzeném poznání, že každá moc korumpuje. Držitel moci velice rychle sám sebe přesvědčí, pokud již takovým nebyl od počátku, že je něco více než ostatní a má proto právo tyto méněcenné ostatní používat jako nástroje k vlastnímu prospěchu. Že to je k jejich, našemu neprospěchu, je pak nutným důsledkem. Proto je jedním z mnoha prvků systému přímé demokracie odvolatelnost politiků, a to kdykoliv“ (Viz).

Pokud T. Okamura bude chtít svou kandidaturou na Hrad ohrozit pozici M. Zemana, měli by jeho voliči mít právo Okamuru odvolat. Aspoň bychom v praxi viděli, že tento nástroj může být prospěšný. 

Marek Řezanka

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.