Nejprve si ujasněme, co pro nás, většinu občanů, přijetí této smlouvy znamená: Značné riziko zmíněné smlouvy obnáší zejména ustanovení takzvaného ICS (Investment Court System) – zvláštní soudní instanci, která má nahradit dosavadní praxi arbitrážního řešení sporů mezi investory a státy. Tuto instance můžeme bez nadsázky považovat za demolici všech demokratických principů. Na jejím základě totiž může investor zažalovat stát, ovšem co je dovoleno „bohovi“, „volovi“ dovoleno není – což znamená, že stát je zcela bezmocným a investora žalovat nemůže, byť by ten způsobil škodu, jak velkou chtěl.

CETA se nese na vlně další privatizace a deregulace veřejných služeb a v důsledku může vést k ohrožení zdraví spotřebitelů a práv zaměstnanců.

Farmaceutický průmysl prostřednictvím smlouvy CETA usiluje o prodloužení patentové ochrany léčiv, které by následně výrazně podražily.

CETA kromě jiného patrně povede k nerovnému postavení farmářů, kdy některým bude hrozit likvidace, a jiné přiměje ke snížení produkčních standardů. V mnoha sektorech (například zemědělství) lze očekávat zásadní ztrátu pracovních míst.

Nárůst obchodu se živočišnými produkty podle CETA bez zajištění závazných standardů pro ochranu zvířat ve všech fázích živočišné výroby by byl v přímém rozporu s již platnými normami a znemožnil snahy o posílení standardů ochrany zvířat do budoucna jak v EU, tak v Kanadě. Vezměme též v úvahu, že Kanada patří k největším producentům geneticky modifikovaných potravin, jejichž přístupu na náš trh nebude nic bránit.

V úmluvě CETA chybí jakékoli záruky ohledně ochrany životního prostředí. Schválení smlouvy však s sebou mj. nese hrozbu enormního dolování nebo frakování.

Schválení CETA by navíc bylo precedentem pro přijetí ještě zásadnější obchodní dohody s USA – TTIP, která se již vyjednává (Více viz).

Sociální demokracie a ANO proti zájmům zaměstnanců

Jak tedy vidíme, schválení smlouvy CETA je jak v rozporu s programem odborů (Konec levné práce), tak v rozporu s programem sociální demokracie, jenž má usilovat o zlepšení práv zaměstnanců. Dvaadvacet poslanců sociální demokracie hlasovalo pro přijetí smlouvy CETA, pouze dva její poslanci hlasovali proti – ostatní se zdrželi. Jak tedy myslí sociální demokracie svůj „sociální“ program vážně, dala zřetelně najevo.

Podobně jako poslanci sociální demokracie hlasovali též poslanci ANO, které je některými zklamanými voliči vnímáno jako alternativa k zavedeným stranám, navzdory faktu, že ANO má za sebou vládní angažmá. Pro smlouvu CETA se vyslovilo 21 poslanců hnutí ANO – a toliko čtyři jeho poslanci byli proti, čtyři se zdrželi (Více viz či zde).

ČSSD a ANO tak jednoznačně přešly na stranu ODS, KDU-ČSL a TOP09 – a to v otázce, jež se týká úrovně a dostupnosti zdravotnictví, postavení zaměstnance na trhu práce a otázky svobody a práv občanů toho kterého státu Evropské unie.

Často jsou lidé nálepkováni jako „proevropští“ či „protievropští“. Málokdy se ovšem ti, kdo etiketizují, zaobírají podobou Evropské unie. Osobně nemohu souhlasit s podobou EU, která přijímá fiskální pakty, smlouvy typu CETA či TTIP a která omezuje práva svých občanů, a to zejména práva v oblasti sociální.

O Evropě, kde by hlavní slovo měli její občané, se ovšem neuvažuje.

Mach (Svobodní) podpořil CETA

Připomeňme si, že Evropský parlament schválil smlouvu CETA 15. 2. 2017 (Více ZDE).

Petr Mach (Svobodní) hlasoval pro přijetí této smlouvy (ZDE). To opět podtrhuje skutečnost, že ODS a Svobodní jsou na jedné palubě.

Kohout proti TTIP?

Petr Robejšek (dnes mentor Realistů) se v minulosti proti smlouvě TTIP vyslovil negativně: „EU by smlouvu přijmout neměla, protože přinese pouze zanedbatelné růstové impulsy a zatíží evropské vlády závislostí na amerických nadnárodních firmách; heslo: smírčí řízení. EU by se měla rozhodnout k radikální konsolidaci eurozóny, s tím související restrukturalizací jihoevropských ekonomik a rozvíjet spíše spolupráci s Čínou a Ruskem, které na tom již také nejsou skvěle, ale pořád ještě (v Číně dosud reálně, v Rusku dnes spíše potenciálně) lépe než zbývající země BRICS, jejichž hvězda výrazně vybledla. Brazílie je pro to nejmarkantnější příklad" (Více viz).

Můžeme brát tato Robejškova slova z roku 2014 vážně?

Smlouvu TTIP přece odmítali v minulosti i Svobodní. Ti dohodu TTIP zavrhovali a nepovažovali ji za smlouvu o skutečně volném obchodu. Petr Mach v Evropském parlamentu hlásal: „Dohoda o volném obchodu by se vešla na jednu stránku“ (ZDE). Ale byl to právě P. Mach, kdo podpořil smlouvu CETA. Stanul tak po boku M. Kalouska či P. Fialy.

Pavel Kohout se opakovaně hlásí k pohledu V. Klause staršího, jenž se nás snaží přesvědčit, že Evropská unie dojíždí na svou údajnou „levicovost“: „Francie měla naposledy přebytkový rozpočet v roce 1974. Nezaměstnanost ve výši 4 procent se tehdy považovala za vysokou. To bylo ještě před expanzí sociálního státu…Řecko je ztracený případ. Je obětí desítek let trvajících chybných politik. Vysoká inflace, vysoké dluhy, korupce, nesmyslné regulace průmyslu a služeb, nesmyslná rozpočtová politika. Řecko bylo naposledy normálním státem za vojenské diktatury a snad ještě pár let poté. Hovoříme o 70. letech. Během vojenské diktatury (1967-1973) ekonomika rostla průměrně sedmi procenty ročně, inflace dosahovala typicky dvou až pěti procent ročně, nezaměstnanost rovněž! Tzv. černí plukovníci nechali za sebou státní dluh ve výši 16,1 procenta HDP.

Ne, nejsem příznivcem diktatur, ovšem demokracie ovládaná populisty dokáže být ještě destruktivnější než diktatura“ (Více ZDE). P. Kohout zcela pomíjí fakt, že Evropská unie se rozkližuje právě sociálně – a to rozložením sociálního státu, na jehož principech byla budována. Obhajobou pravicové diktatury potom zcela jasně formuluje svou ideologii.

Nevěřím, že by Realisté hlasovali proti smlouvě CETA – už proto, že Svobodní, kteří jsou z podobného kadlubu, dali smlouvě CETA zelenou.

SPD jako LIDEM 2.0?

Proti smlouvě CETA se nyní vyjadřuje vehementně T. Okamura (SPD). Okamura se však již nehlásí ke svému projektu, s nímž se dostal do sněmovny – k Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. Toto hnutí získalo 14 mandátů. Proti smlouvě CETA ovšem hlasovali toliko 4 „nezávislí poslanci“. Nepřipomíná nám příběh Úsvitu osud Věcí veřejných, kdy strana LIDEM vznikla hluboko po volbách?

Volič SPD může toliko napjatě čekat, zda si jeho strana po volbách plácne s A. Babišem, jehož hnutí řeklo smlouvě CETA jasné a hlasité ANO.

Vzpomeňme si na senátní volby v roce 2016. Tehdy T. Okamura podpořil do Senátu ČR Věru Příhodovou. Ta přitom na základě volební kalkulačky 2016 schvaluje smlouvu TTIP. (ZDE).

T. Okamura přitom vystupuje proti smlouvě TTIP rétoricky tvrdě (ZDE). Jak ale pak může vyjádřit svou podporu někomu, kdo by tuto smlouvu z fleku podepsal? Aspoň jako voliči víme, na čem jsme.

KSČM nebojuje s volným trhem a idea socialismu je dávno překonaná…

Za pozornost ale stojí i stanovisko komunistů, kteří proti smlouvě CETA hlasovali: Jiří Dolejš uvedl, že KSČM nebojuje s volným obchodem. „My pouze bojujeme s tím, aby byl rozšiřován asymetricky a aby standardy, které se nás v tom prostoru také mají dotýkat, byly pevné a funkční a nikoliv devastující“ (ZDE).

Neměla by to být snad hlavně KSČM, kdo naprosto jasně řekne, že ideologie „volného obchodu“ je překonaná chiméra, neboť tento obchod není ani trochu volný – a podléhá zájmům největších nadnárodních korporací a finančních kruhů? Místo toho se od poslance KSČM dozvíme, že překonaná je idea socialismu (ZDE).

Různé strany, jeden odstín…

Jak tedy na jednom modelovém příkladu vidíme, různé politické strany se náležitě vybarvily – a to ve stejném odstínu. Vůbec potom není důležité, s jakou že barvou vyrážejí do volebního klání o naše hlasy.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami