Co den, to jiný Sobotka

Pojďme si tedy společně připomenout, co že to ta „vládní krize byla“ a jak v ní premiér B. Sobotka účinkoval:

Píše se 2. 5. 2017: „V tuto chvíli volím jediné rozumné řešení, které existuje. Vláda podá demisi. Jsem připraven podat k rukám prezidenta republiky demisi, předpokládám, že ještě během tohoto týdne“ (Viz ).

Uplynul sotva den, je 3. 5. 2017: „Demisi podám někdy v polovině května“ (Viz ).

„Premiér se setká zítra s prezidentem a předá mu demisi vlády, zřejmě s účinností k polovině května” sdělil Novinkám.cz mluvčí kabinetu, M. Ayrer.

Již ale 4. 5. 2017 je všechno jinak a B. Sobotka vzkazuje: „Na Hrad nejdu podat demisi, ale pouze informovat hlavu státu o dalším postupu.“

Tady by někdo mohl namítnout, že B. Sobotka pouze reagoval na „zlovůli“ M. Zemana, který si jeho demisi vyložil jako osobní, nikoli za celý kabinet (který B. Sobotkou informován nebyl a tudíž nepodával demisi ve sboru jako celek).

 Jestliže by si B. Sobotka byl jistý, že postupoval správně, měl trvat na výroku Ústavního soudu ČR a demisi podat.

Možná se ale lekl, že by mu soud nemusel dát za pravdu – a že by skutečně mohl být odvolán pouze on sám. Jeden z právních pohledů totiž říká: 

„Z výše uvedeného tak plyne závěr, že prezident republiky postupoval ústavně konformně, pokud odmítl přijmout demisi vlády podanou za výše uvedených podmínek předsedou vlády. Je totiž zřejmé, že podle Ústavy je předseda vlády oprávněn podat demisi za vládu jako celek nikoliv jen na základě svého rozhodnutí či jiného (byť sebesofistikovanějšího) uvážení, ale že je tak oprávněn učinit jen v situacích, které Ústava explicitně předvídá. Mezi takové situace však ta, která před několika dny nastala, nepatří“ (Viz ).  

Prezident v tomto kontextu a s přihlédnutím ke všem aspektům postupu pana Sobotky zvolil zrcadlo pro občany. Připravil pro pana premiéra rezignační ceremoniál, kdy zdůraznil, že v tomto duchu byla jeho kancelář ve středu informována premiérovým sekretariátem. Následně panu premiérovi poděkoval za odvedenou práci (Viz ).

 Hůl ukazující k mikrofonu jako by říkala: Slovo se má držet.

 Pan premiér nakonec demisi nepodal a nechal odvolat pana Babiše, třebaže nedávno tvrdil, že tak neučiní, aby z něho neudělal mučedníka.

 Jsem přesvědčen, že tento způsob reakce Hradu odpovídal verbálním přemetům pana premiéra, který ohrozil politickou stabilitu země, aniž dal najevo, jak se hodlá zachovat dále. Během tří dnů výrazně změnil, co avizoval, že udělá. Navíc se tvářil, že koaliční smlouva je pro něho bezcenným cárem papíru – a že ani se svými stranickými kolegy ve vládě nemusí rozebírat demisi vlády. Takováto nedůvěryhodnost a nekonzistence by neměla být přejita mávnutím ruky.

 A o co vlastně v celé té slavné „krizi“ šlo? Údajně o aféry pana Babiše. Zatím ale sledujeme v přímém přenosu vyšetřování afér ČSSD. To má být ta „čistá strana“ dbající na morálku? Zrovna ta to nemohla po boku ANO vydržet? A to jí máme věřit?

Lze věřit B. Sobotkovi a M. Chovancovi?

Ti, kdo veřejně podporovali pana Sobotku na náměstích, asi nečekali, že vláda nakonec pojede dál. Pan Babiš si díky panu Sobotkovi zahraje na mučedníka a člověka „mimo politiku“, tandem Sobotka-Chovanec bude nejspíš slaven jako předvoj humanistické obrody naší země a Chovancova policejní reforma bude považována za boj proti korupci.

 Zatím pánové Sobotka a Chovanec dosáhli podle mě jediného. Přesvědčili většinu svých exvoličů, že nemyslí vážně ani svůj promigrační, ani protimigrační postoj. Že nemyslí vážně dekalrovaný boj proti korupci a oligarchům. Že jejich prosociální rétorika je toliko fata morgana, jelikož by jinak nemohli kooperovat s lidovci, kteří se chystají být vůdčí silou na pravici (Viz ). Nebo se nám snad již stýská po poplatcích ve zdravotnictví (Viz).

Zeman do Číny ne, Sobotka do Lucemburska ano?

Symptomatické též bylo, jak média informovala o rolích premiéra a prezidenta během „krize“. M. Zeman byl kritizován, že si jede někam do Číny. O projektu Hedvábné stezky se sice informovalo, ale spíše okrajově (Viz).

Teprve čas ukáže, co chystané projekty přinesou – a neměli bychom je přeceňovat – již proto, že se stále pohybujeme v rámci stávajícího systému – a ten skutečnou krizi, tedy právě systémovou, vyřešit nemůže – ale mluvit bychom o nich měli.

Nebyl by to lidovec, Marian Jurečka, aby se ihned neozval: „Plnit ústavní povinnosti má mít pro prezidenta ČR prioritu před návštěvou Číny, proto jsem dnes hlasoval proti schválení jeho cesty. Bohužel jsme proti byli jen já a kolega Herman, ostatní se zdrželi, nebo byli pro, cesta byla schválena" (Viz).

. Nějaké ekonomické zájmy ČR tohoto muže evidentně nevzrušovaly.

 Zato však cesta premiéra Sobotky pana Jurečku neznepokojila. Byla snad pro Českou republiku důležitější, než cesta Zemanova (Viz)?

Pro jednu zdviženou hůl některým z nás tyto aspekty ušly. Podobně, jako jim uniklo, že lucemburský soud rozhodl, že firma Diag Human může nechat zabavit peníze českého státu na účtech vedených v Lucembursku.

„Rozhodnutí lucemburského soudu bylo dne 27. 4. 2017 vyneseno v neprospěch České republiky. Je ale potřeba zdůraznit, že řízení před soudy v Lucembursku tímto rozhodnutím nekončí a Česká republika se nepochybně obrátí s opravným prostředkem na lucemburský Nejvyšší soud. V tuto chvíli probíhá právní analýza tohoto rozhodnutí a není možné k věci poskytnout podrobnější komentář” (Viz).

 A o tom je premiér republiko ticho po pěšině?

 Stokrát potom může J. Pehe horlit, jaký je ten Zeman tyran a autokrat:

„Zinscenovat byzantské představení, v němž hraje, že přijímá od premiéra demisi, k čemuž nechá oficiálně připravit hradní sál, zatímco je každému jasné, že jde jen o přetvářku, opravdu patří někam na východ od západních demokracií“ (Viz).

 Fakta jsou fakta. A faktem je, že jsme mohli sledovat přímo nezměrné pokrytectví B. Sobotky, který si hraje na člověka kauzami nezatíženého a s vlivnými oligarchii nepropojeného. Radek Pokorný patrně neexistuje – podobně jako byt opatřený z poslaneckých náhrad či kauza OKD. Větší přetvářku skutečně pohledat.

Pro hůl páteř neviděti…

 Domnívám se, že pokud již chceme kritizovat něčí gesto, měli bychom si dát práci se zjištěním, na co takové gesto reaguje. A teprve potom hodnotit, zda bylo či nebylo na místě. Ono se totiž snadno stane, že se zaměříme toliko na hůl jako symbol hrubosti – a již si nevšímáme odporně pokroucené páteře, kterou ta hůl nasvěcuje jako reflektory divadelní scénu.

Má následující báseň je satirou (a nadsázkou), která se zaměřuje na nekonzistenci a nedůvěryhodnost pana premiéra. A na to, proč někteří lidé tleskají bývalému vězni za to, že si aspoň dokáže trvat na svém – a nekličkuje jako malý kluk, který se bojí přiznat, že sousedovi rozbil okno.

Noční můra pana premiéra

Jak by asi vypadalo

přemýšlel jsem chvíli

kdyby se už nějak stalo

(fantazie šílí)

Že by v Kajínkově kůži

ocitl se rázem

Sobotka, jenž slovem pruží

(však zná všechny fráze)

Řekněme, že probudí se

a prý že je vinen

orosí se čelo lysé

pot se jenom řine

„Nevinný jsem“, Bohouš káže

Na všechny se zubí

„Nemám zbraň té dané ráže“

leze z něj jak z tuby

Brzy někde svědka splaší

a ten si je jistý

Bohouš je tak v pěkné kaši

tvrdí, že je čistý

Druhý den však slova mění

prý se tedy přizná

a tak místo obhájení

zazní jenom tryzna

 Ráno čeká televize

jak se k všemu dozná

Prý to bylo za peníze

To je zpráva hrozná

Bohouš ale ráno tvrdí

„Podlehl jsem zvůli

ať jsou lidé na mě hrdí“

nevinně se culí

„Přiznal jsem se v zájmu jiných

nevinný jsem stále

nespáchal jsem kruté činy“

Samé však – a ale…

Soudce již je otrávený

rád by ho hnal holí

nesnáší ty prudké změny

sluch ho ze lží bolí

„Popírám vše“, Bohuš křičí

„Nebyl jsem to, basta“

„Pachatel je v zahraničí

za svůj žold tam chlastá“

Další den je pozdvižení

Bouhouš je prý krotký

bílý je, jak když se žení

vzal si polobotky

 Prý když bude zatvrzelý

tak má doživotí

Když se přizná, půjde z cely

dříve – není proti

A tak se zas novináři

ze všech koutů rojí

Bouhouš vznešeně se tváří

vždy připraven k boji

„Spáchal jsem to, tak se kaji

vím, je to tak správné“

Někdo zvolá: „Je to v háji“

Někomu svět tmavne

„Deset let“, pak Bohouš slyší

po šesti je venku

„Byl to omyl“, hřímá z výšin

a pozvedá sklenku

„Ten má koule“, kdosi vzdychá

u nohy však žádnou

„Zase s vámi volně dýchám“

další fráze padnou

„Byla to jen velká bouda

musíte mi věřit

Spravedlnost – ta se loudá

různě umí měřit“

Za chvíli zas Bohouš řeční

tak jak byl vždy zvyklý

Říká, kdo jsou nebezpeční

a kdo žijí z piklí

Probudí se – venku svítá

Uf, to byl sen dneska

Vzbudil se, když dav ho vítal

a nadšeně tleskal

Ten Kajínek bude vrahem

premiér si plivne

Vždyť si trvá na tom samém

a to je holt divné

 Ten, kdo si moc za svým stojí

ať je potrestaný

toho se jak sopky bojí

politické strany

Lidé by si totéž přáli

od svých politiků

Tomu brání se již z dáli

všichni v pevném šiku

Proto možná v tomto kraji

lidé ze zásady

Snad Kajínka radši mají

než předsedu vlády