Společnost stále ve varu

Ne snad, že by si stávající americký prezident nezasloužil kritiku. Stojí v čele země, která zabředá hloub a hloub do sociálních a ekonomických problémů, které v rámci stávajícího systému nemají řešení. Zdá se zatím, že Trump chce návrat k jakýmsi národoveckým USA vyjmutým z procesu globalizace. Z tohoto rozjetého vlaku se však jen tak vystoupit nedá. Chce-li změnit směr, musel by nechat postavit nové koleje a výhybku. Celý proces globalizace by musel být založen na jiných základech než kapitalistických. Tímto způsobem jen bude pokračovat trend rozevírání nůžek mezi hrstkou těch, kdo ovládají většinu zdrojů a masou zbývajících, kteří nemají nic a jsou od potřebných zdrojů odříznuti.

Navíc je Donald Trump obklopen lidmi, kteří jednoduše žádnou alternativu nepředstavují. Budou-li USA sociálně rozdělené, budou současně rasistické a ani postavení žen zde nebude žádná sláva. Ovšem tyto trendy jsou dlouhodobé – a rozhodně nejsou ničím novým. Vzpomeňme si na situaci v USA z hlediska rasové nesnášenlivosti ještě v 60. a 70. letech 20. století. Velmi výmluvný je například detektivní román V žáru noci. Černošský vyšetřovatel jen tak tak unikne lynči – a to jen pro svou barvu pleti.

Ani první černošský prezident nezajistil konec rasové nenávisti. Naopak, byl to on, za jehož působení země několikrát doslova vzplála. Vraždy neozbrojených černochů policisty vyvolaly nejeden masový protest. A dokud frustrovaní nezaměstnaní muži nezískají slušně placenou a důstojnou práci, problém nezmizí.

Jediným problémem je Mistr Trump?

Je nicméně až tragikomické, jak se nyní různí reportéři a novináři předhánějí v tom, kdo najde u D. Trumpa více lží a kdo si do něho obrazně více kopne. Ale když o něco opravdu šlo, tedy, když USA bezprecedentně napadly Irák a odstartovaly domino, které pokračovalo takzvaným arabským jarem, rozvrácením Libye, snahou svrhnout Asada a v neposlední řadě zaútočit na Írán, byl „hlídací pes demokracie“ bezzubý. Kdyby přitom média věnovala Bushovi jen polovinu svého antitrumpovského zápalu, možná šlo i oné válce předejít.

Jistě, Donald Trump vypouští z úst různé výroky. Některé jsou zkreslené, jiné se neopírají ani o reálný základ. Nedomnívám se ale, že by nějak v rámci politické scény USA vybočoval. Bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mike Romney se například podivoval, že v letadle nelze otevřít okna.“ Svými výroky „proslul“ též G. W. Bush. Pozadu nezůstala ani republikánka S. Palinová, která mimo jiné prohlásila, že jako guvernérka Aljašky je neustále ve střehu, protože ruská letadla někdy narušují americký vzdušný prostor. O každém takovém letu je prý okamžitě informována.

Major Allen Heritage z letecké základny Elmendorf, která má na starosti protivzdušnou obranu Aljašky, k tomu uvedl, že za dobu úřadování paní guvernérky se žádný ruský stroj ani nepřiblížil k americkému vzdušnému prostoru. Dnes by se její slova zřejmě líbila, protože by dobře zapadla do rámce protiruských vášní, kde se ani vteřinu nezkoumá, co je pravdivé, a co nikoli.

A mainstream snad říká pravdu?

Měli bychom si připomenout, proč u svých voličů slavil Obama v minulosti úspěch. Chtěl ukončit nesmyslné války, zlepšit vztahy s Ruskem a vyhlásit boj nadnárodním korporacím. Nakonec z větší části jen rétoricky. Realita se nakonec ukázala jako jiná. Válčilo se dál, rozvracely se další státy, s Ruskem se vztahy vyostřily na maximum a nadnárodní korporace mohly bez obav Obamu poplácávat po zádech. Média v USA (všimněme si, že vlastněná především korporátně) neměla důvod na Obamu útočit.

Takovou skutečnost bychom měli mít na paměti vždy, když se strefujeme do jiných než oficiálních informací. Ano, často jsou (někdy i úmyslně) zavádějící, a dokonce zcela nepravdivé. Měli bychom se však ptát, proč tyto informace vůbec sháníme? A tady je doslova zakopán pes. Čím dál více lidí si totiž uvědomuje, že je mainstreamem opakovaně klamáno – a nevěří mu. Mainstreamová manipulace je už bohužel nepřehlédnutelná (např. (ne)informování ohledně války v Iráku, jednostranná protiruská kampaň ohledně občanské války na Ukrajině, protitrumpovská masáž, protiasadovská masáž atd.).

John McCain a Tony Blair jako specialisté na pravdu

„Myslím, že problém ohledně Michaela Flynna (šéfa Úřadu pro bezpečnost státu, který odstoupil ze své funkce) dokazuje, že tato vláda je v chaosu a že mají před sebou spoustu práce," prohlásil jeden z jestřábů zahraniční politiky USA, senátor John McCain. A pokračoval: „Prezident činí různé výroky a při jiných příležitostech si protiřečí. Takže jsme se naučili sledovat to, co prezident dělá, v kontrastu s tím, co říká." Je skutečně letitý americký senátor McCain, zapletený do korupční kauzy Keating five a muž, který podporoval ze všech sil zločinné napadení Iráku na základě jedné velké lži, tím, kdo má posuzovat pravdomluvnost druhých?

McCain bědoval nad posunem v USA i v Evropě směrem pryč od „univerzálních hodnot“, které před sedmi desetiletími stály u zrodu NATO. Dodal, že zakladatelé Aliance by byli „vážně znepokojeni rostoucí neschopností, a dokonce i neochotou, oddělovat pravdu od lží.“

V tomto případě můžeme vidět, jaké kruhy na D. Trumpa útočí – a z jakých pozic. Slyšíme bědování, že prý Trump pošlape naše hodnoty. Už to chce pouze nevinnou usměvavou tvář dobrého vojáka Švejka, který by se otázal: „A prosím pěkně, jaké že hodnoty ten lump Trump pošlapává? Víte, je to od něho ošklivý, že nechce napadnout Rusa, když už se do veškerýho toho zbrojení tolik investovalo. No jak k tomu ty koncerny přijdou? Dyť voni s tou válkou dávno počítaly – a kdyby tam byla ta noblesní paní, ta Clintonová, tak už to berou šturmem. A místo toho nějaký dohadování o míru. To by jednoho votrávilo. Jo, kde jsou ty časy, kdy se prostě zavelelo, a bomby padaly. A ten lotr jim to chce překazit. Že se nestydí…“

Situace houstne…

Možná nás ale neznepokojuje, že v Polsku bude za chvíli více amerických vojáků než turistů (myšleno jako ironická nadsázka pro všechny, kdo by to vzali doslova). Nebo to, že od chvíle, kdy byl D. Trump zvolen, panuje největší panika z toho, že by se dohodl s Ruskem a nedej bože zrušil nesmyslné protiruské sankce (nesmyslné podle mého názoru proto, že minské dohody nedodržuje zejména ukrajinská vláda – a tlak na Rusko je tak podobný nárokům hitlerovského Německa na Československo – v obou případech byly požadavky předem nesplnitelné, a pokud bylo něco splněno, vymyslely se další). Nebo se snad domníváme, že hromadění vojáků a vojenské techniky pod něčím nosem zajistí mír?

Evropské hodnoty pak má nejspíš zachránit „spasitel“ Blair, jenž svého času napsal G. W. Bushovi: „Podpořím tě za všech okolností.“ A to bylo do války proti Iráku ještě relativně daleko.

Chilcotova komise může napsat klidně sto zpráv o tom, že zde máme válečné zločince, a přesto je budou mainstreamová média velebit a dávat je za vzor.

Tyto dvojí metry by nás měly bít do očí. Nejde snad o to, že bychom kvůli nim měli hned podporovat Donalda Trumpa. Nový americký prezident skutečně není antisystémový (pokud o změnu systému vůbec většině společnosti dnes jde) a – což je důležitější – nezdá se, že by měl recepty na sociální problémy své země.

Poselstvím by pro nás mělo být, že pokud chceme formulovat skutečně univerzálně platné hodnoty, s nimiž se lidé mohou ztotožnit a být připraveni je hájit, nelze jejich platnost omezit toliko na někoho – a jiné z toho vyjmout.

Slyšíme ze všech stran, že se odehrává boj mezi „lživým“ Trumpem a „hlídacím psem demokracie“, tedy médii – a že je tak ohrožena svoboda slova. Již ale málokdo dodává, že svobodu slova ohrožují mnohdy právě ona média, a to jednostranným a pokřiveným pohledem na realitu.

Je velice snadné vysmívat se lidem, že mají strach. Ale strach z vyvolání masového válečného konfliktu je podle mě namístě. Pach krve je cítit. Jediné, co zbývá rozluštit, je náš občanský postoj. Skutečně chceme být ovcemi na porážku?    

Autor píše rovněž pro web !Argument.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.