Tím pádem budeme mít brzy možnost vidět, jaké jsou následky takové taktiky. Nemyslím jenom na válečné frontě, ale také na té ekonomické. Hospodářství není tak spektakulární jako výbuchy raket trhajících městské bulváry na kusy, ale mám za to, že Rusy čeká velice nepříjemný rok.

Tento článek vděčí za svůj název krátkému rozhovoru na ruské televizi. Dotazovaný ekonom-burzián v něm řekl, že v nejhorším případě se bude živit jako děda Mráz jako zamlada a potom si (sám) nečekaně připije na smrt ruského akciového trhu.

V českých debatách jsem zaznamenal, že určitá část diskutérů má představu, že ani těžké ekonomické sankce nemůžou Rusku nijak zásadně uškodit. Jejich argumenty zní zhruba takto: „Ruský mužik si vystačí se zemljankou a vodkou, toho žádné mezinárodní obchody nezajímají”.

To je hodně scestná představa, založená na reáliích Sovětského svazu v daleko primitivnějších časech, ne-li ještě pozdní carské říše. Ano, určitě ještě existují mužici, kteří ráno vezmou láptě, navštíví kadibudku a potom se vydají v loďce na Bajkal lovit omula (ZDE) k obědu. Ale většina ruské populace dávno žije ve městech, jezdí autem, ťuká něco do mobilu a potraviny si chodí kupovat do supermarketu.

Jediný stát současného světa, který se snaží systematicky pěstovat autarkii (ekonomickou izolaci), je Severní Korea žijící podle filozofie čučche (ZDE). Ani tam se nedá říci, že by se to vysloveně dařilo. Mimo hrozbu velkých sankcí můžou fungovat ještě tak USA a Čína, ale nikdo jiný. Ani sám Sovětský svaz kdysi nehospodařil zcela izolovaně a dovážel hodně technicky vyspělejšího zboží z jiných států RVHP. Po pádu komunismu nastal i v Rusku kapitalismus, což znamenalo, že většina neefektivních fabrik na ruském území přestala být schopna konkurovat těm světovým a složila se. Dnešní ruská ekonomika je hluboko integrována do světových obchodních řetězců. A na ty teď západní státy vzaly pořádnou sekeru a začaly je přetínat jeden po druhém.

To znamená, že ty současné sankce budou pro životní úroveň Rusů znamenat pořádný náraz. Jeden okamžitý: ten je dán tím, že přestaly fungovat určité elektronické služby jako placení kartou nebo mobilem. Sazby hypoték vyskočily o několik procent (ZDE). Ze dne na den také ochrnula velká část IT sektoru, jednoho z mála ruských oborů s velmi vysokou přidanou hodnotou. Ruští programátoři placení na dálku západními firmami přišli o práci a firmy jako Kaspersky Lab (ZDE) budou mít problém získat další zákazníky.

Ten druhý náraz je pozvolnější, ale o to hůře zadržitelný. Bez dovozu nového zboží a náhradních dílů z Japonska, Tchaj-wanu, EU, Británie, Jižní Koreje, USA atd. se běžné vybavení v továrnách i v domácnostech začne pozvolna „sypat”. Odešel kompresor v ledničce? Budete si muset dávat jogurty k sousedovi; pokud to byl průmyslový mrazák na ryby atd., kapacita závodu se rázem zmenšila. Podobně bude pomalu degradovat i civilní letectví (ZDE), protože na letadlech se pořád něco vyměňuje a většina letadel jsou dnes i v Rusku Airbusy a Boeingy. Při těžbě ropy a plynu se také běžně používá západní vybavení, které potřebuje obnovu a náhradní díly. (Ve Venezuele se těžba ropy během několika let zhroutila na zhruba čtvrtinu dřívějších hodnot - ZDE.) Elektrárny, vodárny, čističky odpadních vod, rychlovlaky Sapsan (ZDE), to všechno využívá nyní embargované technologie. Ani auta už nejsou ty staré „ameriky”, které se na Kubě opravují pomocí kladiva a šroubováku. Moderní auto je počítač na čtyřech kolech a potřebuje „počítačové“ součástky, jinak po první poruše přestane jezdit.

Jistě, něco dokáže dodat Čína. Zdaleka ne všechno, protože přes přesné strojírenství atd. nejsou Číňané až dodnes ani zdaleka takoví machři, jak by chtěli, navíc některé vybavení se nedá vyměnit jen tak kus za kus, musíte předělat celé výrobní linky apod. Ale hlavně za to ti Číňani budou chtít tvrdý dolar, ne-li přímo zlato, a kapacita Ruska platit tvrdým dolarem přitom značně poklesla; kapacita běžného obyvatelstva pak ještě podstatně více.

Bystrého čtenáře asi napadne, že by Rusové mohli do Číny přesměrovat část svého vývozu ropy a zemního plynu a zároveň tak vytrestat Evropu. Jenže k tomu scházejí vhodné plynovody. Současná síť Gazpromu je postavena na dodávky do evropské části Ruska a do zbytku Evropy, jediný plynovod vedoucí do Číny je od zbytku sítě pěkně daleko. Vytěžená surovina by se musela vozit do Číny vlakem. Jde to, ale proti pořádnému plynovodu je to neefektivní. A ten pořádný plynovod skrze sibiřskou pustinu a mongolskou step se bude stavět dlouhé roky.

A přitom na toto celé nemá Rusko v podstatě žádnou odpověď. Můžou zavřít kohoutky na ropovodech a plynovodech, ale tím se připraví o poslední zbývající zdroje tvrdé měny. Rusové ohlásili, že přestanou dodávat Američanům raketové motory (ZDE) do raket Atlas a Antares; jenže Atlas je výběhový model (ZDE), u kterého už v srpnu 2021 došlo k ukončení prodeje dalších startů (několik let mají dobíhat staré objednávky), a Antares, well, přátelé … první stupeň rakety Antares se vyrábí, nebo spíš vyráběl, na Ukrajině, v továrně, kterou teď Rusové údajně úplně zničili (ZDE). To znamená, že Antares je patrně také minulostí i bez embarga. A firma SpaceX tímto děkuje Roskosmosu za budoucí skvělé kšefty s americkou vládou.

(Texaská základna „Starbase” [ více ZDE] firmy SpaceX zrovna prochází environmentálním schvalovacím procesem u civilního leteckého úřadu FAA, protože jde o ptačí oblast. Nedivil bych se, kdyby teď v FAA drnčely telefony z Pentagonu s ostrými prosbami, ať se na nějaké pobřežní ptactvo laskavě zapomene a ať jim ty papíry dají co nejrychleji.)

Jestliže původní Čingischán na svých výbojích pořádně vydělal, v moderním světě se jeho postupy stejně pořádně nevyplatí. Nevím, zda bída, která teď nastane v Rusku, bude stačit na sesazení Putina z vladařského stolce. Ale jestli tento stav potrvá několik roků, zažije běžné obyvatelstvo poměry horší než v 90. letech – a ty byly dost zlé.

(Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.