Neb moje domácnost je plná dětí, našly se v ní hned dvě kopie každé knihy Harryho Pottera, česká i anglická verze. Vlastnoručně jsem knihy zkontrolovala, a skutečně, Hermiona je popisována jako dívka s „lots of bushy brown hair and rather large front teeth“, No dobře, někdo si možná pod „spoustou hustých hnědých vlasů“ představí tmavou pleť, ale spíš mám dojem, že jsem nebyla sama, kdo hnědé vlasy považoval za atribut bělochů, nikoliv černochů, kteří mívají vlasy téměř či úplně černé. Ale fajn, možná byla jedenáctiletá Hermiona krapet odbarvená…

Takže ještě jednou: Záleží snad na tom, jak jsem si Hermionu představovala já, nebo jak si jí představovaly miliony dětí? Není to jedno? Mohla by ji hrát černoška? No jasně, že by mohla. Akorát nechť si pak nikdo nemyslí, že tahle nová divadelní hra chytí děti za srdce podobně, jako je chytila kniha. Že budou škemrat, aby je rodiče vzali do divadla. Nechť si nikdo nemyslí, že tenhle pokus přiživit se na slávě kultovní pohádky, bude fungovat.

Možná to bude plus mínus kasovní úspěch – to se nehádám. Ale současně to taky fenomén Harryho Pottera zničí.

Harry Potter sice je pouhou pohádkou, žádnou historickou postavou. Ale vzhledem k tomu, že různé díly Harryho Pottera se v součtu podle některých odhadů staly nejprodávanější knihou všech dob, která dokonce drtí i prodeje Bible, v kultuře – a svým způsobem i v historii – už za sebou nechaly slušný zářez. A vizuální podoba jednotlivých postav, ještě navíc upevněná filmy, které knižní předlohu celkem věrně kopírovaly, se zapsala hluboko do představ fanoušků.

Sáhnout fanouškům na jejich představu není nic zakázaného či neakceptovatelného. Každý umělec, který chce příběh ztvárnit, může klidně do role Hermiony obsadit kupříkladu puntíkatou dogu nebo zelenou rosničku. Proč ne. Akorát je to výsostně přiblblé.

Lidé nejsou zvědaví na to, aby jim někdo vnucoval představu novou; oni chtějí své představy a ideály jen víc a víc upevňovat. Na film o Stalinovi půjde člověk, který chce vědět víc o tom, jak vraždil. Ne člověk, který čeká růžovou knihovnu a vybájený doják o tom, jak se oženil s Jekatěrinou Svanidzeovou. Na koncert chlapeckých hvězdiček Marcus a Martinus půjdou puberťačky, které se chtějí v kotli pod pódiem svíjet v hysterických záchvatech slz, že zahlédly své dva blonďaté idoly; ani párem volů ale na jejich koncert nedostanete padesátiletého metallistu, leda že by pod vlivem utrpěl záchvat sebezničujícího masochismu. A na divadelní hru o Harry Potterovi půjdou většinou děti, které chtějí vidět obrýleného Pottera s jizvou na čele a chytrou a trochu otravně rozumnou Hermionu, která jako by z oka vypadla herečce Emmě Watson, která ji ztvárnila ve filmech. Nic víc, nic míň. Černá Hermiona není tragédií, není nakázaná; je jen hloupounkým pokusem o hyperkorektnost navzdory kolektivnímu očekávání.

Český premiér je Slovák, předseda čtvrté nejsilnější parlamentní strany je z poloviny Japonec, primátorkou hlavního města je Slovenka. Ti všichni byli svobodně zvoleni, nepomohla jim do křesel žádná vylhaná korektnost, takže ať mi nikdo neříká, že Češi v celonárodním průměru jsou rasisté! Jen hlupáci si tudíž mohou myslet, že odpor vůči černé Hermioně, který se zvedl na sociálních sítích, je rasismem. To sotva. Je to asi takový odpor, jaký by se zvedl, kdyby Karla IV měl hrát Asiat. Jako kdyby egyptskou Kleopatru měla brát modrooká blondýna. Jako kdyby Mao Ce-tunga či Nelsona Mandelu měl hrát Švéd s nordickými rysy. Je to zkrátka odpor, jako když chce někdo k svému obrazu upravovat dějiny. Nebo když chce někdo do pohádky pro dospělé jménem James Bond obsadit černocha.

Že by to byl rasismus, když se lidé znechuceně nad představou černého Bonda ušklíbají? Sotva. Americké filmy obsazené komplet černými herci hrajícími neprůstřelné, prudce inteligentní a nesmrtelné policisty si nikdy podobné úšklebky nevykoledovaly. Tenhle údajný rasismus je jen odporem k tomu, že někdo chce lidem v rámci multikulti náboženství brát jejich představu o postavě, která mimochodem má opět relativně precizní popis v knihách Iana Fleminga: Tahle postava má být muž, má být bílý, má být na ženské. Jistě, že si jakýkoliv producent může do postavy Jamese Bonda obsadit černou lesbu, proč ne? Ale bude to fungovat? Nebude. Po dvou třech pokusech se producenti zase vrátí k osvědčenému modelu. Pokud jim to ovšem mezitím otrávení diváci ještě budou baštit.

Když se hlavní tvář kultovního britského motoristického pořadu Top Gear, Jeremy Clarkson, nepohodl s BBC (či spíš BBC se nepohodla s Clarksonem), byl Jeremy vyhozen. BBC machrovala, jak nová série bez Clarksona a jeho dalších dvou kolegů bude stejně úspěšná jako ty předchozí. A aby to BBC Clarksonovi & spol. opravdu natřela, zaměstnala jako jeho náhradu pravé Clarksonův opaky. Hromotluk Clarkson je sexistický macho, který říká, co si myslí, a kterého většina feministech nerozdýchá. Místo něho přišla „rozmanitost“ včetně jedné ženy, která až do té doby byla v Top Gearu tabu. Výsledek? Žalostný propadák. Fanoušci neodpustili.

Opovrhuji touhle hyperkorektností, která nemá daleko k rasismu naruby. Korektnost není ničím jiným než tlakem na lidi, aby říkali něco jiného, než si myslí. Říkat něco jiného, než si myslím, je pokrytectví a lhaní. Nebudu lhát a tvrdit, že mi nevadí multikulti náboženství, které se rozhodlo rozmetat národy, rodiny i sexuální identitu a nahradit je stejností všech bytostí. Nejsme stejní, jsme každý jiný a je to tak správně.

Markéta Šichtařová

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.