Někdy ve druháku na vysoké škole jsme spolu – tedy Markéta a Vláďa - vedli dlouhé diskuse o hospodářské politice. Byli jsme pevně přesvědčeni, že víme, jak na to. Jakýsi základní náhled jsme už měli - z prvního ročníku jsme znali mnoho pojmů a chápali mnohé souvislosti. Jako bakaláři jsme si připadali div ne jako mistři světa v ekonomii.

Jenomže čím více jsme studovali, tím víc jsme chápali, že věci, které se zdají být na první pohled jasné a samozřejmé, jasné být vůbec nemusí. Ekonomie nefunguje jako matematika nebo fyzika; je v ní sice i nějaká matematika či statistika, ale k tomu i spousta psychologie, práva a dalších disciplín. A díky tomu se ukazuje, že mnoho „zákonitostí“ platí jen za určitých podmínek. Že zákonitosti a vztahy se v čase mohou měnit. Až se nakonec ukáže, že co mělo podle učebnice platit, v realitě neplatí, nebo platí jenom částečně a dočasně.

Když se potom Vláďa posunul až na doktorát, měl jeden předmět, který se na stejný problém díval optikou různých škol a přístupů. Naprosto ho fascinovalo zjištění, že ačkoli všechny přístupy byly vědecké a velmi propracované, nakonec vedly k naprosto odlišným závěrům. A nedalo se říci, že by některý z přístupů byl a priori chybný; prostě každý přístup mohl platit za jiných okolností, v jiné dějinné epoše či při jiném společenském klimatu. A tak se nakonec náš pohled na svět stával s rostoucím vzděláním stále komplexnější. A dříve jednoduché pravdy přestávaly být tak jednoduché. Snadná řešení se přestávala zdát použitelná.

Hodně lidí samozřejmě namítne, že počet absolvovaných škol nic neznamená. Že až příliš mnoho hlupáků má mnoho titulů, zrovna jako mnoho geniálních lidí žádný titul nemá. Že Bill Gates ani Steve Jobs nebyli schopni dokončit vysokou školu – a nejen, že to v jejich profesi nevadilo, ale dokonce to možná bylo i výhodou, protože tak byli schopni jít originální a neprobádanou cestou, kterou by vzdělaný člověk předem chybně zavrhl. A je to pravda. Na druhou stranu kdyby neměl vzdělání projektant mostů či do nás chtěl řezat chirurg bez školy, asi by se nám to moc nelíbilo.

A jednou z „profesí“ (či snad lépe poslání), kde se vzdělání ukazuje zásadní, je i vedení země. Pouhá životní zkušenost, zdá se, tak docela nestačí. Proč? Protože naše společnost stojí na určitých normách nebo zákonech, které musíme dodržovat. Zákony by proto měly být jasné, spíš jednoduché a logické. Kvalita zákonů přímo ovlivňuje i výkonnost ekonomiky. Proto bohaté a úspěšné ekonomiky potřebují vzdělané politiky, kteří dokáží sestavit (a prosadit) kvalitní, logický, vzájemně konzistentní systém pokud možno snadno pochopitelných zákonů. Učinit jednouchou věc složitou zvládne každé čuně; učinit však složitou věc srozumitelnou zvládne jen vzdělaný člověk, který se v problému orientuje.