Na Velký pátek v roce 2005 – tedy krátce před smrtí Jana Pavla II. vedl kardinál Ratzinger – tehdy prefekt Kongregace pro nauku víry – Křížovou cestu v koloseu. Meditace o třetím pádu Ježíše pod tíhou kříže, kterou pro tuto Křížovou cestu napsal, ukazuje, že při svém zvolení věděl, co ho čeká a že Církev Svatá není jen svatá: „Musíme také myslet na to, kolik Kristus vytrpí od své vlastní církve ... Jak často slavíme jen sami sebe... Jak často je jeho Slovo zkroucené a zneužité! ... tolik prázdných slov! Kolik špíny je v církvi, a dokonce i mezi těmi, kteří by v kněžství měli patřit výhradně Jemu! Kolik pýchy...“

Nánosy špíny, které se už pod koberec dál zametat nedají, musely být pro Raztingera víc než jen viditelné. Tím spíš, že už dvacet let působil na tak vysokém postu římské kurie. Snad jen jeden příklad za všechny - kauza zakladatele kongregace Kristových Legionářů - Marciala Maciela. Od konce 90.let na tohoto mexického kněze přicházela do Vatikánu obvinění ze strany bývalých členů kongregace ze sexuálního zneužívání. A byl to právě tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Ratzinger, kdo dal obvinění vyšetřit. Mezitím došlo k výměně na papežském stolci. Ratzinger - už jako papež - Maciela odvolal z veřejné pastorační služby a zahájil inspekci v Macielem založené kongregaci.

K navršení zmiňované špíny přispěly také poslední roky pontifikátu Jana Pavla II. Římskou kurii řídili spíš jeho spolupracovníci než nemocný a pomalu umírající papež. Řada důležitých rozhodnutí se odkládala jako úkol pro nového papeže. A mnozí z kuriálních úředníků si zvykli na mnohem větší volnost rozhodovat, než je běžné. Což je také pravděpodobné pozadí kauzy Vatileaks a také jeden z důvodů, proč se Benedikt XVI. – vida své slábnoucí síly – rozhodl odejít dobrovolně. Tedy po té, co část problémů vyřešil a nové ještě neudělal.