V Americe odstupují politici, o kterých někdo možná kdysi řekl, že se možná někdy pokusili sáhnout nějaké dámě na zadek. Andrej Babiš je obvněn z organizování podvodu a je podezřelý i z toho, že spolupracoval s komunistickou politickou policií. Andrej Babiš jakoukoli vinu odmítá a ostře se brání.

Politika je krutá hra, ve které krátkodobá spravedlnost neexistuje. Nejde vůbec o to, zda jste vinen nebo nevinen. Vaši soupeři využijí jakéhokoli škrábnutí, aby se na vás vrhli jako hejno všežravých piraň. Tak dlouho ty mrňavé mrchy hryžou, až z vás zbyde ohlodaná kost.

Jenže politik může být nesežrán. Může všechno vydržet. I kdyby byl v novinách tažen jako mrtvý pes stokou, může se tomu smát. Noviny nemají skutečnou moc. Ani urážky od jiných politiků, kteří taky nemají skutečnou moc, ho neohrozí.

Pokud se sám pod tlakem nezlomí, nebo se prostě nerozhodne na tu komedii vykašlat, může ho, pokud je úspěšný, k abdikaci donutit jen vlastní strana. A ta to udělá pouze tehdy, pokud v něm nevidí perspektivu, nebo si na jeho místo brousí zuby jiný alfa samec (či samice). Gross, Topolánek, Špidla, Nečas, všichni se kroutili, jak mohli a zařízla je až vlastní strana, straníci se totiž báli, že je nedovedou ke křeslům a bájným potokům plným zlaťáků.

Otázkou je, proč stojí Ano za Babišem tak jednoznačně a bez pochybností. Argument jeho nepřátel, že je „majitelem“ strany byl blbý už na počátku, nyní je blbý na kvadrát. Drtivá většina úspěšných politiků není zavázána Babišovi jinak, než jako mimořádně úspěšnému zakladateli a vůdci strany.

Výjimečná jednota hnutí, která teď vypadá samozřejmě, vůbec samozřejmá není. Pro řadu čelných členů a členkyň jsou obvinění vznesená proti jejich předsedovi nepříjemná.

Hlavní důvod jednoty vidím v tom, že od samého počátku, co začalo hnutí růst, je mu neustále spíláno, spíláno hrubě, sprostě, podle a nízce. V médiích, ve sněmovně, na sociálních sítích. Je jako by ve vyhnanství, nesmí chodit po chodníku, nesmí se k „čistým“ ani přiblížit.

Takové zacházení, navíc svévolné lidi sblíží. Už nechtějí a často nemohou rozlišit, zda některá z urážek může mít reálný základ. Když vás stokrát urazí neprávem, nebudete týmž ústům věřit, když vás jednou kárají spravedlivě.

Idiotské, tedy zároveň nelidské a zároveň nespravedlivé urážky nepochybně přinesly Ano hlasy ve volbách. Slušní lidé mají tendenci přispěchat na pomoc někomu, kdo je bit. Neustále bití nyní přineslo další efekt: Ano říká s klasikem: „Věříme ti, předsedo.“

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora